„Ježíš povolal k sobě svých dvanáct učedníků a dal jim moc …“ (Lukáš 9,1). Ježíš dal svým učedníkům moc ne proto, že byli ctižádostiví, ale proto, že byli jeho. Nedá se patřit Kristu s cílem získat jeho moc. Moc se rodí v úzkém obecenství s Ježíšem. Patřit Kristu přináší skutečnou moc.
Mnoho křesťanů žije život bez moci a s hříchy, na které si zvykli, a s jen chabým duchovním životem. Nedostatek vroucího modlitebního života působí, že jejích modlitby zůstávají bez odpovědi.
Cítíš se bezmocný? Uvedený verš z Lukáše, i když je krátký, je nabitý mocnými slovy. Podívejme se na ně.
„Povolal“ – naznačuje, že nejde o náš vlastní program, směřování, vůli ani zdroje moci.
„K sobě“ – moc není obsažena v jednotlivcích, ale projevuje se ve společenství a v práci pro království.
„Učedníci“ – jsou ti, kteří opustili všechno a následují učitele, jeho život, učení a vedení.
„Dal“ – ukazuje, že nezmůžeme nic, pokud nám k tomu Ježíš nedá moc.
„Moc“ – se nedá získat prací, úsilím či touhou, přichází výhradně od Boha, který ji dává.
Každému Ježíšovu následovníkovi je přikázáno, aby čekal, až mu bude dána moc shůry. Přemýšlej o tom: Baterie ve tvém autě je vybitá a ty jsi uvízl sám na okraji silnice. Stojíš tam, koukáš na baterii a děláš všechno pro to, aby ožila. Křičíš: „Pracuj!“ „To snad není pravda!“. Klepeš na baterii, kontroluješ spoje a dráty, stokrát zkoušíš nastartovat. Nic. Baterie je vybitá a pouze externí napájení dodá šťávu, která je potřebná k nastartování auta. Takový je obraz tebe a mě bez Boží moci. Jsme na Bohu v duchovním životě zcela závislí.
Chybí ti moc? Není jiný způsob, jak ji získat, než nechat si ji darovat od toho, komu patříš. Ježíš má moc, a dává ji těm, kdo jsou cele jeho. O moc neusiluj. Ať touha patřit plně Ježíši, s pokorou, vášní, odvahou je tím, po čem tvé srdce touží. Pak dostaneš moc větší, než si umíš představit.