MILOVAT JEDEN DRUHÉHO

Kdyby se vás někdo zeptal, co je vrcholem Ježíšova učení, co byste odpověděli? Lépe tomu porozumíme, když se podíváme na Ježíšovu poslední večeři s učedníky předtím, než šel na kříž. Zbývalo mu jen několik posledních hodin s nejbližšími přáteli, a tak shrnul všechno, co je naučil, do jediného slova: láska. „To je můj příkaz, abyste milovali jeden druhého, jako jsem já miloval vás.“ (Jan 15,12)

Když čteme tento verš a přemýšlíme o lásce v církvi, vyvstanou nám na mysli příjemné věci. Myslíme na vlídnost, štědrost a laskavé chování. Nový zákon o vzájemné lásce skutečně hovoří hodně. Spojení slov „jeden druhého“ je zde asi padesátkrát, a přikazuje, abychom se k sobě navzájem chovali s trpělivostí, povzbuzením a velkorysostí. List Efezským používá často slovo „společně“, čímž zdůrazňuje Ježíšovo velké přikázání vzájemné lásky.

Učedníci s tímto příkazem neměli problém – pravděpodobně si mysleli, že v něm už jsou docela dobří. Právě strávili tři roky ve službě na plný úvazek se svým Mistrem, který je učil, jak mají jednat.

Ale v této chvíli Ježíš mluvil o lásce ve zcela jiném kontextu. Začalo to být jasné v následující větě: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí život za své přátele.“ (Jan 15,13) To je závažný druh lásky. Představuji si, jak se učedníci dívají jeden na druhého a přemýšlí: „Zemřel bych za toho muže vedle mě? Někdy mě opravdu štve.“ Zřejmě nemilovali jeden druhého tak moc, jak si mysleli.

Chci říct, že když nám Ježíš přikazuje milovat tak, jak miluje on, není to žádná lehká věc. Není to nějaká romantická představa založená na pocitech a ideálech. To, co nám nařizuje, je evangelium lásky – mocná, bezpodmínečná a obětavá láska, která má kořeny v Kristově kříži. Ježíš tím, že půjde na kříž za naše hříchy, se chystal projevit ten nejmocnější skutek lásky, jaký si jde představit. Tím ukázal, že tato láska se vztahuje i na naše nepřátele, protože i za ně dal svůj život.