Objevil jsem něco úžasného o Duchu svatém. Má jedinečnou vlastnost; nerad o sobě mluví. Nedělá ze sebe hlavní objekt pozornosti.
Usilovně jsem se snažil nastudovat vše o Duchu svatém, četl jsem celé svazky napsané uznávanými autory, knihy o jeho povaze a osobnosti. Některé z knih jsou velmi hluboké a těžko pochopitelné. Všechny jsou velmi zajímavé, ale ne vždy poučné. Pravdou je, že nás nemohou přiblížit k Bohu, protože my porozumíme pouze tomu, co zjevuje sám Duch, a on o sobě mluvit nebude!
Zkoušel jsem prozkoumat význam jmen Ducha svatého – Paraklétos – Přímluvce, Utěšitel, Obhájce, Rádce – a snažil jsem se to pochopit. Konečně jsem si uvědomil, že my křesťané nemusíme znát všechno o osobě Ducha svatého, protože nám o sobě nechce prozradit skryté věci. Vše, co potřebujeme vědět, je, že je jedním z Boží Trojice, věčným Duchem Kristovým, seslaným na tuto zem, aby žil v nás, kteří věříme. Ale ještě důležitější je to, že hledí vždy na Krista!
Duch svatý nechce, abychom o něm věděli víc, než víme o jeho poslání, a jeho posláním je přivádět nás k Ježíši a udržet nás v čistotě a svatosti. Pracuje neustále a zprostředkovává nám poznání Krista; a těší ho naše touha po větším poznání Krista.
Ježíš řekl: „ ‚Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. … To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.‘ “ (Jan 16,13-14.33)