Možná kvůli svým hříchům cítíš v duši Boží šípy, ale můžeš žádat jeho vychovávající lásku, aby na tobě pracovala. A Bůh pro svou lásku k tobě bude pracovat na tvé čistotě. Jeho hněv nepocítíš stejně jako pohan. Pánova hůl kázně bude užita milující rukou.
Možná že tvé utrpení pochází z nesprávných rozhodnutí. Kolik žen trpí, protože si vzaly muže, před kterými je Bůh varoval, aby si je nebraly? Kolik dětí láme srdce rodičům? Mnohokrát je to kvůli hříchům rodičů z minulých let, zanedbávání a kompromisům. Když jsi na dně, můžeš hledat Pána v pokání a víře.
Když křičíš k Bohu, vlévá do tebe svou sílu. „V den, kdy jsem volal, jsi mi odpověděl, naplnil jsi mou duši silou ... I kdybych chodil v soužení, zachováš mě při životě. Vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě zachrání. Hospodin dokoná za mě. Hospodine, tvé milosrdenství je věčné!“ (Žalm 138, 3. 7–8)
Křesťané se těžko srovnávají s utrpením spravedlivých. Až do Kristových časů spojovali Židé prosperitu a dobré zdraví se zbožností. Věřili, že bohatství a zdraví mají proto, že Bůh je s nimi spokojen. Stejně tak dnes existuje chybná doktrína, která říká: „Pokud posloucháš Boha, nikdy nebudeš trpět! Stačí zavolat k Bohu a on přiběhne a vše okamžitě vyřeší.“
Toto ale není evangelium. Všichni hrdinové uvedení v galerii víry kráčeli blízko s Bohem; stále trpěli kamenováním, posměchem, mučením a násilnou smrtí (viz Židům 11, 36–38). Bůh chce skrze zkoušky něco zasadit do našich srdcí.
Pán chce, abychom mohli říci: „Pane Ježíši, ty jsi můj ochránce. Věřím, že vládneš událostem mého života. Pokud se mi něco stane, je to jen proto, že jsi to dovolil. Pomoz mi pochopit lekci, kterou chceš, abych se naučil. Věřím, že v tom můžeš mít připravenou slávu a věčný záměr, kterému moje omezená mysl nerozumí. Buď jak buď, řeknu: ‚Ježíši, ať žiji nebo umřu, jsem tvůj!“