Neexistuje jediný návod, jak být zcela závislý na Pánu. Jediné, co vám mohu nabídnout, je to, co Bůh učil mě. Ukázal mi dvě podmínky, ve kterých mu musím cele důvěřovat.
Zaprvé musím být přesvědčen, že Pán mi chce svou vůli dát najevo, a to i v detailech. Musím věřit, že Duch, který je ve mně, zná Boží vůli pro mě, že mě povede a bude ke mně mluvit. „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy … On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě.“ (Jan 16,13-14)
Možná právě procházíte utrpením, možná jste si ho způsobili ukvapeným rozhodnutím. Přesto vám Pán slibuje: „Tvé vnitřní ucho uslyší, jak k tobě můj Duch bude mluvit: ‚Jdi tudy, udělej toto, toto nedělej ...“
Zadruhé, musíme se s neochvějnou vírou modlit za sílu řídit se Božími pokyny. Písmo říká: „Nechť však prosí s důvěrou a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane“ (Jakub 1,6-7). Když nám Bůh říká, abychom něco dělali, potřebujeme sílu, abychom drželi směr a plně ho poslouchali.
Mnozí se modlí: „Pane, vím, cos mi řekl, ale stále si nejsem jistý, jestli je to skutečně tvůj hlas. Nejsem si jistý, jestli jsem dost duchovní, abych rozpoznal tvůj hlas. Prosím tě, raději mi ohledně této záležitosti pouze otevři nebo zavři dveře.“
To ale není víra, kterou Pán touží vidět u svých dětí. Můžete se modlit několik hodin nebo i dnů, ale pokud se nemodlíte s vírou, že vás Duch svatý povede, jak slíbil Ježíš, nikdy vám nebude sdělena Boží vůle. On čeká, až uvidí, že jste odhodláni přijmout cokoli, co říká, a bezpodmínečně poslechnout.
Věřte, že Bůh mluví ke svým dětem, a pak poslechněte jeho pokyny, jakmile je přijmete. Tak budeme plně spoléhat na Boha.