LÁSKA, KTERÁ NĚCO STOJÍ

Když používám slovo „vlažný“ při popisu lásky člověka k Ježíši, nemyslím tím, že je vůči Pánu chladný. Spíše tím myslím, že ho láska nic nestojí, je laciná.

Když Ježíš oslovil efezskou církev ve Zjevení 2, nejprve ji pochválil za všechno, co dělala. Uznal, že ve víře pilně pracovali, nenáviděli hřích a kompromisy, odmítali přijmout falešná učení, nikdy neochabli ani se nevzdali, když byli pronásledováni, a vždy stáli na straně evangelia. Přesto jim Kristus jednu věc vyčítal: opustili vroucí a obětavou lásku k němu. „Ale to mám proti tobě, že jsi opustil první lásku.“ (Zjevení 2,4)

Uprostřed všech dobrých skutků nějakým způsobem opustili láskyplné a disciplinované chození s Ježíšem. V podstatě jim řekl: „Opustili jste první lásku a vzdali se kázně, která spočívá v tom, že přicházíte do mé přítomnosti a rozmlouváte se mnou.“

Ježíš zde mluvil o věřících, kteří na začátku měli vroucí lásku k němu, ne o chladných, formálních křesťanech, kteří ho nikdy nemilovali. Říkal: „Jak je možné, že někdo, kdo měl kdysi srdce plné lásky ke mně, dovolí, aby jeho oheň zchladl natolik, že se téměř nemodlí?“

Zamyslete se nad tím, jak urážlivé to pro Krista, našeho ženicha, musí být. Jaké může být manželství, když manžel a manželka nemají žádné chvíle intimity? O tom Ježíš mluvil.On chce mít s vámi chvíle jen pro sebe.

Nezáleží na tom, jak hlasitě chválíte Pána v církvi, jak moc prohlašujete, že ho milujete, nebo kolik slz prolijete. Můžete dávat štědře, milovat druhé, nenávidět hřích a kárat provinilce, ale pokud vaše srdce není neustále přitahováno ke Kristu, ztratili jste lásku k němu.

Veškerá naše práce je marná, pokud se nevrátíme k radostné, planoucí lásce k Ježíši. Musíme si uvědomit, že milovat Ježíše neznamená jen něco dělat. Zahrnuje to každodenní disciplinované udržování vztahu, což nás něco stojí.