„Nemějte tedy starosti a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘ Po tom všem se shánějí pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ (Matouš 6,31–32)
Ježíš varuje před sklonem k obavám. Říká, že starosti – o budoucnost rodiny, o práci, o to, jak máme přežít – jsou pohanským způsobem života. Je to postoj těch, kteří nemají nebeského Otce. Neznají Boha, jak on chce, aby ho znali – jako starostlivého a milujícího Otce v nebi, který poskytuje prostředky k životu. Nestačí znát Boha pouze jako Všemohoucího, Stvořitele, Pána všeho, ale musíme ho poznat jako nebeského Otce.
„Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.“ (Matouš 6,34) Těmito jasnými slovy nám Ježíš přikazuje: „Nedělejte si starosti, nepřemýšlejte, co by se zítra mohlo nebo nemohlo stát. Dělat si starosti nepomůže. Když se trápíš, děláš jen to, co dělají pohané.“
Máme milovat Ježíše. Máme vložit všechny starosti na něj, důvěřovat jeho věrnosti. Nebeský Otec dohlíží na to, abychom byli zásobeni vším, co potřebujeme k životu.
Zajímalo by mě, jestli nejsou andělé zmateni starostmi a úzkostí těch, kteří tvrdí, že důvěřují Bohu. Musí jim to připadat ponižující a urážlivé vůči Pánu, že si děláme starosti, jako bychom neměli starostlivého Otce v nebi. Jaké otázky si andělé asi musí klást: „Copak nevědí, že nás Otec posílá, abychom se o ně postarali v nebezpečí? Jak se mohou rozčilovat a trápit se, když vědí, že On má veškerou moc, všechno bohatství a dokáže uspokojit potřeby všeho stvoření? Proč obviňují nebeského Otce ze zanedbávání, jako by nebyl věrný svému slovu?“
Zatímco my si stěžujeme a jsme plní strachu a úzkosti, ptáci zpívají. Zatímco my vadneme a skláníme se před sebemenším větrem nepřízně, polní lilie se tyčí vysoko ve své slávě. Máte nebeského Otce. Věřte mu!