KOTVA V BOUŘI

„Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu“ (Židům 6,19).

Kotvou duše, o které se v této pasáži Písma hovoří, je naděje. Nejde o naději ničemného světa, ve kterém žijeme, ale o naději založené na Božím slibu, že bude chránit, žehnat a vést ty, kdo mu důvěřují. Biblická naděje není pouhé zbožné přání ani optimistický pohled; spíše je to jistota a očekávání založené na Božím slově, že když nám pomohl v minulosti, tak nám pomůže i v budoucnosti.

Tato naděje je naší kotvou v bouři přicházející na zemi v současné době. Pisatel listu Židům věřící nabádal: „… abyste nezlenivěli, ale napodobili ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost dědici zaslíbení“ (Židům 6,12).

Bůh složil přísahu „dědicům zaslíbení“, všem, kdo jsou v Kristu. Tuto přísahu složil, aby ukončil veškeré lidské úsilí a pochybnosti, abychom dostali „mocné povzbuzení my, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději“ (Židům 6,18).

Zde je naše naděje: Bůh přísahal, že splní své sliby. Dodržel slovo dané Abrahamovi, dodrží slovo, které dal vám, když mu budete důvěřovat. V těchto neklidných časech potřebujeme silnou útěchu.

Až nastane doba, kdy již všechno bude řečeno a vykonáno a všechna kázání o naději budou již kázána, přijde čas na toto: Jste ochotni svěřit vše do Božích rukou, spočinout v jeho Slově a bez váhání stát v Boží lásce? Jsme plně přesvědčeni, že splní své sliby?

„Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno“ (Židům 10,35-36).