Všichni jsme tak či onak zranění. Každý člověk na zemi si nese břemeno bolesti. Když jsi hodně zraněný, nikdo na světě nedokáže odstranit tvůj vnitřní strach a velké bolesti. Ani nejlepší přátelé nechápou boj, kterým procházíš, či zranění, která tě postihla.
S tím se potýká žalmista v Žalmu 6,7-8: „Vyčerpán jsem nářkem, každé noci smáčím svou podušku pláčem, skrápím slzami své lože. Zrak mi slábne hořem, kalí se mi vinou všech mých protivníků.“
Existuje balzám pro zraněné srdce? Existuje uzdravení velkých vnitřních zranění? Mohou se střípky poskládat zpět a může být srdce dokonce silnější?
Ano! Rozhodně ano. Pokud ne, potom by bylo Boží slovo mystifikací a samotný Bůh by ze sebe učinil lháře. Bůh ti neslíbil životní cestu bez bolesti. Slíbil ti „cestu úniku“. Slíbil, že ti pomůže nést bolest, že ti dá sílu postavit se opět na nohy, když tě slabost vyvede z míry.
Náš milující Otec řekl: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný; nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko (v angl. verzi cestu úniku) a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1. Korintským 10,13)
Nebeský Otec tě střeží a neodvrací od tebe svůj zrak. Sleduje každý tvůj pohyb. Schraňuje každou tvou slzu. Prožívá s tebou každou bolest. Cítí každé zranění. Nikdy nedovolí, aby ses ve svých slzách utopil. Nedovolí, aby zranění ovlivnilo tvou mysl. Slibuje, že v pravý čas přijde, aby otřel tvé slzy a dal ti radost místo truchlení.
Pavel povzbuzoval církev: „Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději“ (Římanům 15,4).
Můžeš se v srdci radovat a mít potěšení v Pánu. Bůh tě vidí a přikazuje nám, abychom vstali a setřásli veškerý strach, který vede k pochybování.