KDYŽ SVĚTLO ZASVÍTÍ VE TMĚ

„Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad  tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva.“ (Izajáš 60,1-2)

Písmo zde mluví o posledních dnech: doba, kdy to vypadá, že temnota zvítězila, doba, kdy do srdcí mnoha lidí vtrhla beznaděj z budoucnosti. Přesto Bůh říká svému lidu: „Nemyslete si, že jsem vás opustil.“

Písmo také říká: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami se vznášel duch Boží.“ (Genesis 1,1-2)

Pamatujete si den ve svém životě, kdy se ve vaší tváři zračila prázdnota, zmar a temnota? Vzpomenete si také, jak se nad vámi začal vznášet Boží Duch, a vy jste zažili Boží přítomnost?

To dělá Duch Boží. Přichází do temných míst v našich srdcích a chce nás naplnit.

Pak Bůh řekl: „ ‚Buď světlo!‘ A bylo světlo.“ (Genesis 1,3) Když Bůh promluví, tma musí ustoupit světlu. Když Bůh promluví, zmar musí ustoupit záměru. Když Bůh promluví, prázdnota v našich srdcích se náhle naplní pochopením toho, proč jsme byli stvořeni. „Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.“ (Genesis 1,4)

Když se objeví světlo, zmatek se rozplyne a my začneme rozpoznávat rozdíl mezi dobrem a zlem. Začneme chápat, co je od Boha a co není od Boha. Zmatek a problémy musí ustoupit Božímu světlu.

Což nejsi vděčný, že se z milosrdenství Bůh k tobě sklonil a řekl: „Budiž světlo!“? Žijeme ve světle ne proto, že jsme našli Ježíše, ale protože on našel nás. Zjevil se nám a promluvil do našich životů. Bůh přikázal svému světlu, aby svítilo v naší temnotě, a díky tomu jsme nyní nová stvoření v Kristu.