KDYŽ JEŽÍŠ KONÁ

„Zatímco se ten uzdravený mrzák držel Petra a Jana, všichni se k nim v úžasu sběhli do sloupoví, kterému se říká Šalomounovo.“ (Skutky 3,11)

Fráze „všichni se k nim seběhli“ v angličtině zní: „běželi společně k nim“. Slovo „společně“ má velký význam. Tito lidé se nesnažili předbíhat jeden druhého, běželi jako jednolitá skupina, každý byl naplněn úctou k majestátní moci Boží přítomnosti.

Který zraněný muž, žena nebo dítě by neutíkal na místo, kde Bůh odpovídá a kde dochází k hlubokému, zázračnému uzdravení? Zde skutečně konal Ježíš. To se nestane díky plánování, vynalézavosti nebo organizování akcí, nýbrž když koná Bůh. Kdekoli se Boží sláva projeví, ať už prostřednictvím kázání nebo prostého svědectví, lidé k ní přiběhnou.

To je účinek Boží slávy. Sjednocuje lidi v úžasu. Bůh si skutečně přeje, abychom odložili rozdíly, odpustili urážky a šli k těm, kterým máme odpustit nebo oni nám.

Nemůžeme očekávat, že uprostřed nás bude konat slavný Bůh vzbuzující úctu, pokud náš jazyk mluví zlo, srdce se dusí záští a odmítáme druhým odpustit. Proč by nevěřící měli běžet do církve, kde vládne zloba a rozdělení? Boží slavné skutky sjednocují srdce, ale jak můžeme být jednotní, když odmítáme odložit rozpory?

Proč se Boží sláva projevuje skrze některé lidi a v některých církvích, ale v jiných ne? Petr v chrámu dává odpověď: „Muži izraelští … Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše.“ (Skutky 3,12-13)

Bůh vložil všechnu svou majestátnost, slávu a moc do jediného zdroje: Krista. Jeho sláva se neprojevuje skrze chytré a mocné lidi ani prostřednictvím brilantních plánů a důmyslných strategií. Najdeme ji v jediném zdroji - Ježíši. Chceme-li Kristovu slávu v našich životech a v našich církvích, nepřijde skrze naši sílu nebo plány. Přijde tím, že se vyprázdníme, aby nás on mohl naplnit. S Janem Křtitelem musíme říci: „On musí růst, já však se menšit.“ (Jan 3,30)