„Kde se však moudrost nalézá? A rozumnost kde přebývá? Člověk nezná její cenu, v zemi živých ji nenajde.“ (Job 28,12-13)
Často zapomínám, jak velký je Bůh, a jak málo a omezeně mu rozumím. Všemohoucí a věčný, přebývá v každém koutě vesmíru. Dal nám úplně první nádech a bude vedle nás, až vydechneme naposledy.
Když přemýšlím o Boží velikosti, moje víra roste. Moje omezení ve srovnání s Boží všemohoucností mě žene hledat Boha s novou energií a intenzitou. Toužím nejen po jeho pomocné ruce, ale také hledám jeho tvář. Chci ho poznat, pochopit, co se mi snaží říct. Chci se podívat za to, co je zjevné, a vidět neviditelné působení Ducha v mém životě a na světě.
Jak snadno zúžíme víru pouze na to, co vidíme! „Pane, pomoz mi vstoupit do tvého světa, myšlenek, perspektivy. Toužím mít důvěru k tobě, věřit, že máš vše pod kontrolou, a že jsem ve tvé ruce. Upevni mé nitro, ať můžu růst ve víře a moudrosti. Toužím tě poznávat, Pane, slyšet tvůj hlas a být na něj naladěn. Pomoz mi opustit hřích a selhání, nechat je za sebou a žít život, jaký se ti líbí.“
Moudrost,
kdo ji dokáže najít?
Kde?
Hlubina říká: „Není zde.“
Moře říká: „Není ve mně.“
Za zlato ji koupit nelze,
ani stříbrem nelze vyvážit její cenu.
Nelze ji ocenit vzácným onyxem
nebo safírem.
Nevyrovnají se jí šperky, korály ani perly,
cena moudrosti je nad rubíny.
Odkud se tedy bere moudrost a porozumění?
Bůh to ví.
Bůh je jediný, kdo všechno vidí,
a umí zvážit vítr.
Bázeň před Hospodinem
je počátkem moudrosti,
odstoupit od zla
je rozumnost.
Zamiluj si moudrost,
boj se Boha
a opusť hřích.