KÉŽ BYCH HO ZNAL

„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ‚Vyjdi odtud, ty i lid, který jsi vyvedl ze země egyptské, do země, kterou jsem přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Dám ji tvému potomstvu. Pošlu před tebou svého posla … Půjdete do země oplývající mlékem a medem. Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.‘ “ (Exodus 33,1-3)

Boží lid se kvůli chtíči a modlářství zcela vymkl kontrole (viz Exodus 32,25). Zlato se stalo jejich bohem. Chtěli tančit, bavit se a vyhovět chlípným choutkám. Pouze synové Léviho se postavili za Boží svatost.

Následovalo obávané odhalení, že se Bůh od nich oddělil; odešel, jinak by je vyhladil. A tak jim bylo přikázáno, aby se vydali dál a nárokovali si své dědictví. Bůh řekl: „Dám vám, co jsem slíbil.“ Mohli se domáhat všech svých práv a Boží ochrany, ale ne jeho přítomnosti.

Dnes jsme svědky smutné podívané, kdy zástupy Božího lidu uvízlé v náboženském hloubání si nárokují slíbená práva a chlubí se andělskou pomocí proti nepřátelům, ale není v nich žádná svatá a přesvědčivá přítomnost Krista.

Co může být horšího než slyšet Boha, jak přikazuje, aby šli do země oplývající mlékem a medem zatímco on s nimi nepůjde (viz Exodus 33,3)? Bůh jim řekl: „Jste tvrdošíjný lid. Kdybych šel jediný okamžik uprostřed vás, musel bych vás vyhladit.“ (viz Exodus 33,5)

Mojžíš však toužil po něčem mnohem větším, než je země oplývající mlékem a medem. Chtěl poznat a zažít Boží přítomnost. Modlil se: „Máš-li ve mně zalíbení, dej mi prosím poznat své cesty, abych tě znal a nacházel u tebe milost. Pohleď, vždyť tento národ je tvůj lid!“ (Exodus 33,13)

Není divu, že tento drahý Boží služebník usvědčil svou generaci! Není divu, že v jeho tváři bylo tolik slávy. Chtěl jen znát Pána. Jediným jeho přáním byla trvalá přítomnost jeho Pána. Taková musí být touha každého Pánova služebníka, který si opravdu přeje vidět Boží působení na svou generaci.