JISKRA

Život jikry je dočasný, trvá jen krátkou vteřinu, a jiskra zhasne. Úkolem jiskry však je něco zapálit, něco nastartovat. Například na plynovém sporáku je jiskra potřeba k zapálení plamene, který vaří. Ale jiskra sama o sobě není oheň; jídlo neuvaří.

Abychom mohli žít v plnosti, kterou pro náš život Bůh zamýšlí, potřebujeme plamen, který je neustále živen olejem Boží podmanivé milosti. Dobře to vidíme na Davidově životě. Měl stejné duchovní zážitky jako Saul – Bůh se ho dotkl a byl pomazán Boží rukou. Přesto jiskra, kterou David obdržel, byla rozdmýchána v plamen. „Samuel tedy vzal roh s olejem a uprostřed jeho bratrů ho pomazal. Od toho dne se Davida zmocnil Duch Hospodinův.“ (1. Samuelova 16,13) Fráze „od toho dne“ nám ukazuje rozdíl v životě Davida a Saula. Jakmile David obdržel jiskru od Boha, střežil ji, rozdmýchával ji a živil ji. Rozhodl se: „Chci, aby tato jiskra vzplanula v hořící plamen pro Hospodina.“

Když přijde Boží jiskra, může nás utěšit, ale má také vytvořit oheň, který zušlechťuje. Plamen Boží svatosti nás očišťuje od věcí, které v nás nemají být, a když přepaluje strusku hříchu, výsledkem je, že nenávidíme své kompromisy. Také v nás probouzí touhou být svatí, abychom vyznali jako David: „Pane, chci být před tebou čistý a mít přímého ducha.“

Mnoho křesťanů se tomu brání. Boží dotek může vést ke změně a my možná nebudeme ochotni změnit některé ze svých zvyků nebo věcí, po kterých prahneme. David mluví o odporu vlastního srdce a prosí: „Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber! Navrať mi radost z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.“ (Žalm 51,13-14)

Všimněte si Davidova důrazu na poslušnost. Apoštol Pavel mohl neuposlechnout Boží pokyny a jít si na misi vlastní cestou. Nejprve se snažil přinést evangelium do Asie, ale mluví o tom, že Duch svatý mu zakázal tam jít. Pavel věděl, že kdyby pokračoval sám, Ducha svatého by zarmoutil. Bůh by ho sice dál miloval, a dál by byl spasen, ale uhasil by moc Ducha působit v jeho životě.

Přesně to se stalo králi Saulovi. Jak neustále neposlouchal, moc Božího Ducha v jeho životě stále slábla. Po nějaké době Saul už neslyšel Boží hlas ani necítil volání k probuzení jeho ducha, protože nikdy nedovolil, aby se počáteční jiskra rozhořela v očistný plamen.