JEHO SVATOST JE NAŠÍ SVATOSTÍ

Když mluvím o naprosté důvěře v Krista, mám na mysli nejen jeho moc spasit, ale i jeho moc zachovat nás. Musíme důvěřovat jeho Duchu, že nás ochrání a uschopní nás podobat se Ježíši.

Zamysli se nad svým svědectvím. Kdysi jsi byl od Boha oddělen zlými skutky. Jaký dobrý skutek jsi vykonal, abys napravil vztah s ním? Žádný! Nikdy se nikdo nedokázal spasit sám.

Stejně tak nikdo nikdy nedokázal sám sebe posvětit ani ochránit. Do Kristovy svatosti jsme denně přiváděni pouze vírou, když důvěřujeme tomu, co říká Boží slovo: „… jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života.“ (1. Petrova 1,15)

„I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony – pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře.“ (Koloským 1,21-23)

Všimni si fráze „pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře.“ Ježíš říká: „Důvěřujte mi a žijte z víry. Postavím vás před Otce svaté, neposkvrněné a bez úhony.“

Neexistují žádné stupně svatosti, pouze stupně zralosti v Kristu. Je pošetilé měřit se s někým, koho si představujete jako „svatého“. Všichni jsme měřeni jedním měřítkem: Kristovou svatostí. Jsme-li v Něm, jeho svatost je i naší ve stejné míře.

Už se nikdy nesmíš podívat na jiného křesťana a říct: „Kéž bych byl tak svatý jako on.“ Možná nemáš takovou disciplínu ani modlitební život jako on; možná se častěji potýkáš s problémy a děláš více chyb než on. Ale on není Otcem přijat o nic víc než ty. Nesmíš se s nikým srovnávat, protože nikdo není v Otcových očích více milován než ty!

Milovaný, odlož veškeré spoléhání na tělo a prohlas: „Jsem svatý v Kristu Ježíši. Jsem částí jeho těla a můj Otec mě vidí svatého, protože zůstávám v něm.“