Bůh nepřijímá neochotnou službu: „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu“ (Koloským 3,23). „Upřímně“ znamená celým srdcem, celou silou – vším, co je ve vás.
Pavel píše: „Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení [neochotně]; vždyť radostného dárce miluje Bůh“ (2. Korintským 9,7). Apoštol to říká dvakrát – jde o dávání, které souvisí s finančním obětováním, ale také o vydání se k Božímu dílu.
Pavel napsal, že církev v Makedonii doslova žadonila, aby je nechal udělat sbírku pro chudé, trpící svaté v Jeruzalémě. Makedonští byly tak plně odevzdáni Pánu, že rozdávali ze své chudoby.
Jestli dáváš jen proto, že je to přikázáno, nebo pokud si kladeš otázku: „Je dávání desátek novozákonní koncept nebo jen starozákonní?“, pak postoj tvého srdce je špatný. Pokud dáváš 10 procent, protože to pastor po tobě žádá, tak to je také špatně. Tvé srdce nepochopilo, co znamená dávat!
Ty verše mě usvědčují, protože tak často žiju a sloužím bez Pánovy radosti. Stala se služba Pánu pro tebe nudou nebo zátěží? Je to jen břemeno, které tě většinou zanechá ve smutku a vyčerpanosti? Bůh nechce, aby sis stěžoval na své břemeno; on nechce, abys zůstal v tomto smutném stavu, ale vyšel z něj tím, že se budeš držet jeho Slova. Tvoje šeková knížka k Božím zdrojům je víra! On říká: „Už jsem pro tebe přichystal vše, co potřebuješ. Jaká potřeba ve tvém životě je tak velká, abych ti nemohl poskytnout více, než je požadováno?“
Slovo pro radostný v řečtině znamená rozjařený, šťastný, mající lehké srdce, ochotný, veselý. Bůh říká: „Cokoliv děláte, dělejte to jako pro mě, ať už se přimlouváte, chválíte mě v mém domě, nebo hledáte mě ve své tajné komůrce, dělejte to radostně! Buďte radostní a štědří ve všem: čase, penězích, v celém životě.“ Abychom byli potěšením Bohu, musí všechno vyvěrat z radostného ducha, který je nám dostupný skrze jednoduchou, dětskou víru.