JE PÁN UPROSTŘED NÁS?

„Ani se neoddávejme smilstvu jako někteří z nich, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc. A také nechtějme zkoušet Pána, jako to dělali někteří z nich, a hynuli od hadího uštknutí, ani nereptejte jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem.“ (1. Korintským 10,8-10) Kdo byli lidé, o kterých zde Pavel psal?

To nebyl žádný z pohanských národů, které obklopovaly Izrael. Pavel psal o věřících, o Bohem vyvoleném lidu!

Na poušti Boží lid zažíval neuvěřitelné zázraky. Nadpřirozeným způsobem dostával duchovní pokrm a pil vodu ze skály.Byl dobře vyučován a bylo o něj dobře postaráno. Přesto apoštol v 1. Korintským 10:5 říká, že „poušť byla poseta jejich těly“. Hebrejské slovo zde použité znamená: „Vyhodil je ze své ruky a rozhodil je po zemi jako prach.“

Jak se to mohlo stát? Hospodin říkal Izraeli: „Už vám to nebudu trpět. Kdybyste byli nevědomí – kdybyste nepřijímali duchovní pokrm z mé ruky a neviděli důkazy mé slávy – pak bych se vám dál trpělivě věnoval. Avšak vy jste si i přes to, že jsem vás zahrnul mnohým požehnáním, vyvolili cestu žádostivosti a model. Proto vás rozpráším. Úplně vás odvrhnu ze svých rukou.“

Jak je něco takového možné? Proč by Pán jednal tak přísně se svým lidem? Pavel velmi jasně říká, že pokoušeli Krista.Odkazuje na situaci v Exodu 17, kdy Izraelci právě zažili zázrak many. Lidé si na tuto nadpřirozenou potravu nevydělali, ani si ji nezasloužili; Pán jim ji dal jen z milostí a oni si ji pouze museli posbírat. Ale neměli vodu. Lidé okamžitě obvinili Mojžíše a Boha, že jsou bezcitní lháři, kteří je zavedli na poušť, aby je zničili.

Pokoušíme Pána, když vidíme Boží jasné zaopatření, a přesto reptáme: „Je Bůh tady? Vidí vůbec mou situaci? Lhal mi a tvrdil, že mě miluje.“ Drahý věřící, nereptej ani v srdci! Důvěřuj nebeskému Otci, že tě stále vidí. Čeká, zda tvé srdce zůstane věrné.