JEŽÍŠ ZNAL JEJICH SRDCE

Učedníci nevěděli, co mají v srdci, ale Ježíš to věděl a provedl je zkouškou, která to všechno odhalila. Řekl svým dvanácti, aby nastoupili do loďky a přeplavili se na druhý břeh. Moc dobře věděl, že je brzy překvapí bouře.

Ti muži si mysleli, že jsou věřícími následovníky. Vždyť viděli, jak nasytil tisíce pouhou hrstkou ryb a pár bochníky chleba. Když vstupovali do loďky, pravděpodobně si mysleli, že již nikdy nebudou o Ježíši pochybovat.

Jedna věc je vidět, jak v životě tvého pastora jedná zázračná moc, a něco docela jiného je zažít to u sebe. Jak začal vát vítr, a zvedaly se vlny, na učedníky přišla zkouška. Brzy byla loďka plná vody, a muži z ní začali co nejrychleji vodu vybírat. Avšak za pár minut jim bylo jasné, že loďka půjde ke dnu.

Poslechni si, co se při té zkoušce objevilo v jejich srdcích: „Pane, nezajímá tě, že zahyneme? Jdeme ke dnu! Pomoz nám, Ježíši. Jsi Bůh nebo ne? Nezajímáme tě snad?“

Ti, kdo byli Ježíši nejblíže, jeho vlastní učedníci, ho pokoušeli! Vskutku říkali totéž, co Izraelité Mojžíšovi: „To místo pojmenoval Massa a Meriba podle sváru Izraelců a proto, že pokoušeli Hospodina pochybováním: ‚Je mezi námi Hospodin nebo není?‘ “ (Exodus 17,7)

Navzdory jejich strachu Ježíš po celou dobu věděl, co se děje. Mohl poručit větru a vlnám, aby se utišily. Stále měl takovou moc. Místo toho podrobil učedníky zkoušce doslova na život a na smrt, aby posílil jejich víru.

„Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo, a Ježíš s nimi stále ještě nebyl. Moře se vzdouvalo mocným náporem větru. Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. On však jim řekl: ‚Já jsem to, nebojte se!‘ Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.“ (Jan 6,16-21)