JEŽÍŠ A ODPUŠTĚNÍ

Pro křesťany je odpuštění tou nejobtížnější věcí na světě. Navzdory tomu, že se v církvi hovoří o odpuštění, obnově a uzdravení, jen velmi málo se to skutečně projevuje. Všichni tíhneme k tomu, že si o sobě myslíme, že jsme činitelé pokoje, ti, kdo zvedají padlé, vždy odpouštějí a zapomínají. Ale dokonce i ten nejduchovnější člověk se někdy proviní zraněním bratrů a sester, protože neprojevil odpouštějícího ducha.

I pro nejlepší křesťany je těžké odpustit těm, kdo zranili jejich pýchu. Pokud se dva dobří křesťanští přátelé pohádají, může z toho být celoživotní zášť. Zřídkakdy si to přiznají, protože nemilosrdného ducha zakrývají fasádou zdvořilostních frází a pozváním: „Přijďte se k nám někdy podívat.“ Ale vztah už není v pořádku. Ve skutečnosti nenávist neprojevují, jen říkají: „Nic proti němu nemám, ale ať se raději drží dál ode mě. Ať jde svou cestou a já půjdu svou.“ Prostě lidi, kterým nedokážeme odpustit, ignorujeme.

Nejtěžší je odpustit tomu, kdo je nevděčný. Milovali jste někoho, aniž by vám lásku oplatil. Obětovali jste se, abyste pomohli příteli v nouzi, a sklidil jsi za to jen kritiku, nebo to bylo považováno za samozřejmost. Člověk, kterému jste pomohli, neprojevuje nic než nevděčnost a sobectví. Vaše dobré úmysly jsou špatně vykládány a dobré skutky jsou mylně považovány za motivované sobectvím. Odpustíte někdy nevděčnému člověku? Téměř nikdy. Usmíváte se na něj, z dálky zamáváte na pozdrav, ale rozhodnete se, že pro něj „už nikdy nic neuděláte“.

Dostáváme se k těm, kdo nás podvedli. Zjišťujeme, že takovému člověku je téměř nemožné odpustit. Avšak nejvíc toužíme po tom, aby nám byly odpuštěny naše lži a selhání, ale nic nás nerozzuří víc, než když zjistíme, že nám někdo lhal.

A co člověk, který nám říká, že jsme se zmýlili? Jsme přesvědčeni, že pro všechno, co děláme, máme dobré důvody, a proto je pro nás nesmírně těžké odpustit člověku, který nám naznačuje, že jsme udělali chybu. Místo abychom se upřímně zamysleli nad tím, co nám ten člověk říká, ospravedlňujeme své činy.

Drazí přátelé, tak by to být nemělo! Buďme lidmi, kteří jsou ochotní odpustit a smířit se. Začínejme každý den Kristovou modlitbou: „Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“ (Matouš 6,11-12)