Když se Ježíš zjevil Marii Magdaleně v zahradě u hrobu, domnívala se, že je to zahradník. Její srdce bylo zoufalé; zvolala: „ ‚Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.‘
Ježíš jí řekl: ‚Marie!‘ Obrátila se a zvolala hebrejsky: ‚Rabbuni‘, to znamená ‚Mistře.‘ “ (Jan 20,15-16) Ježíš Marii oslovil jejím jménem, on zná jména těch, kdo ho milují.
Ježíš jí pak řekl: „Nedotýkej se mne.“ (Jan 20,17) Ježíš věděl, že ho Marie nebude chtít nechat odejít. Její srdce tiše volalo: „Jednou jsem tě ztratila, ale už tě nikdy nepustím!“
Marii to muselo stát hodně odvahy, aby Ježíše poslechla. Ježíš jí pak řekl: „… jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ (Jan 20,17)
Marie se rychle vrátila k učedníkům, kteří se vrátili domů, když uviděli, že Ježíš již není v hrobě. Byli shromážděni v jedné místnosti. Nejspíš mluvili o tom, co viděli. Nebyli to teologové, ale tři roky byli vyučováni u Mistrových nohou.
Avšak byla to Marie, kdo dostal zjevení! A učedníci nyní seděli a naslouchali ženě, která slyšela Ježíše. Dokážete si to představit? „Co říkal? Jak vypadal?“ určitě se vyptávali. Ale Marie jen jednoduše odpověděla: „Vím jen, že jsem ho viděla, a on mi řekl, abych přišla za vámi a něco vám vyřídila!“
Rád slýchám oddané muže a ženy Boží říkat slova, která pronesla Marie: „Slyšela jsem od něj a to vám vyřizuji!“Pokaždé, když se připravuji na kázání, volá mé srdce: „Pane, pokud ty ke mně nebudeš mluvit, nebudu mluvit já k nim.“Jako Marie Magdalena bychom všichni měli mít srdce tak vydané Pánu, aby nám mohl zjevit své úmysly a říct: „Jděte a povězte to bratřím!“