V Matoušovi 13 Ježíš vypravuje známé podobenství o rozsévači. Semenem je neměnné Slovo Boží. Kultura a hodnoty tohoto světa se neustále mění z generace na generaci, ale Slovo Boží je věčné. Semeno někdy padne na cestu, na kamenitá místa nebo trní a nepřinese úrodu.
Semeno, ze kterého přijde užitek, je to, které padlo do úrodné půdy. Tam, kde jde Slovo do hloubky, také kořeny zakoření do hloubky, a zrní v klasu se zmnohonásobí.
Rozsévač a semeno jsou samozřejmě rozhodující. I když je Slovo hlásáno v pravdě, pokud půda není schopna Slovo přijmout, nikdy nebude třiceti, šedesáti a stonásobný užitek. Po podobenství o rozsévači a podobenství o plevelu mezi pšenicí Ježíš otevřeně řekl učedníkům: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka, a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku … Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece … Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce.“ (Matouš 13,37-39.41-43)
Lidé mohou každý týden navštívit církev, mohou slyšet biblická poselství předávaná Božími lidmi, ale pokud půda jejich srdce není měkká, citlivá a schopná přijmout Slovo, nikdy nepřinese užitek změněného života.
To, co připravuje dobrou půdu srdce, je pokání. Je smutné, že v dnešní době pokání v západní církvi, i na mnoha dalších místech, chybí. Pro věřící je životně důležitá pokora, upřímná touha po Božím slovu a bázeň před Bohem, to připraví půdu, aby byla měkká. Starozákonní proroci volají: „Zorejte si úhor“ (Ozeáš 10,12; Jeremjáš 4,3). V dobré půdě může Bůh dosáhnout nadpřirozených výsledků. Pokání připraví půdu, která může přijímat Slovo a přinášet věčné ovoce.