Jednou z největších lekcí, které se v životě můžeme naučit, je to, že náš boj nikdy nevedeme s lidmi. Nebojujeme se spolupracovníky, sousedy nebo rodinnými příslušníky, ale s Bohem.
Pokud své věci dáte s Bohem do pořádku, také vše ostatní bude v souladu. Když jste přímo před Bohem – pokropení Kristovou krví, nemáte v životě žádný hřích, vítězíte v modlitbě – pak všichni démoni v pekle nemohou narušit to, co Bůh chce vykonat. Bůh chce, abys měl tuto svatou moc.
Ozeáš řekl: „S Judou povede Hospodin spor“ (Ozeáš 12,3). Spor, který má Bůh se svou církví, je kvůli duchovní lenosti. Chceme zázraky, požehnání, vysvobození, ale nechceme, aby nás to něco stálo.
Kdo z Božího lidu se dnes celou noc modlí, zápasí, bojuje, pláče, volá k Bohu jako Jákob? Kdo chce svatost, čistotu a Kristovu podobu natolik, že je ochoten uzavřít se na modlitbě s Bohem, dokud nemá jistotu, že ho Bůh vyslyšel? Kdo tak moc touží líbit se Bohu, že zoufale chce být vysvobozen ze zlozvyků a žádostí, volá a zápasí, dokud Bůh nezlomí všechny řetězy?
Slyšte slova patriarchů víry! Ozeáš řekl Izraeli: „Vše, co chceš, je prosperita a bezpečnost. Nejsi ochoten zaujmout jasné stanovisko. Nechceš žít pro radost Bohu, ale pro sebe“ (viz Ozeáš 12). Jákob byl bojovník ode dne, kdy se narodil, později zápasil „jako kníže“ (viz Genesis 25,26; Gen 32,29). Pavel napsal Koloským, že „z moci Boží slávy nabudou síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti“ (viz Koloským 1,11). Pavel také řekl církvi v Efezu, že Bůh touží je posílit: „… aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘“ (Efezským 3,16).
Církev Ježíše Krista nikdy neuvidí, co má Bůh připraveno pro své tělo, dokud ho nebudeme vážně hledat. „Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ (Jakub 5,16). Bůh chce, aby sis to od něho vzal, protože tě miluje. Říká: „Mám to pro tebe připraveno. Jestli to chceš, přijď si pro to!“ Chce z vás udělat silné vojáky vhodné do jeho armády.