Král David seděl naproti prorokovi Nátanovi zaplavený studem. Dostal strach, šokovalo ho Nátanovo odhalení jeho cizoložství, podvodu a vraždy a pokárání od Boha. Srdce mu prudce buší, protože jeho život, který byl před pár minutami na vrcholu, je nyní v prachu.
Samson se probudil z krátkého spánku v klíně ženy. Dalila zvolala „Samsone, Pelištejci jsou zde!“, ale on se tomu jenom smál - do chvíle, než zjistil, že jeho proslulá síla je pryč. Jeho život a dvacetiletá vláda soudce Izraele se právě zhroutily.
Příběhy těchto dvou mužů nás přivádí na kolena. Uvažujme, jak mohli tak hluboko klesnout a jak je Bůh přesto zachránil!
David si byl vždy plně vědom svých chyb; vidíme, že v žalmech neustále přiznával svoji slabost. Jeho blízký vztah s Bohem je vyjádřen v modlitbách, písních, básních a chválách. David se také mohl opírat o řadu přátel, kteří mu dodávali sílu, perspektivu a zodpovědnost, a to chránilo Davida od sebejistoty, což mu nejednou zachránilo život. David byl také stavitelem. Když byl Jeruzalém dobyt, ihned tam postavil domy. Tyto jeho vlastnosti mu dobře posloužily v letech po jeho pádu.
Samson si také užíval Boží požehnání, ale byl spíše samotář. Zaměřil se na svou práci, nepřátele a vítězství. Zpráva o jeho životě v knize Soudců, kapitolách 13-16, neodhaluje žádná zdravá přátelství. Neměl nikoho, kdo by za ním stál a chránil ho, a byl tedy naprosto odkázaný na vlastní úsudek a sílu. Samson byl tulák, nikoliv stavitel domů. Obvykle ho bylo možné najít za hranicemi nepřátel nebo se v jejich zemi potuloval. Když na něj přišli Pelištejci, ani nemohl volat o pomoc, protože nikdo nevěděl kde je.
David kraloval čtyřicet let; Mesiáš měl vyjít z jeho rodu. Samson zemřel na svém vrcholu, slepý a v zajetí; ale před svou smrtí opět dostal víru (viz Soudců 16,28). Je jmenován v epištole Židům jako příklad těch, kdo „svojí vírou … v slabosti nabývali síly“ (Židům 11,32-34). Jak David, tak Samson, nám ukazují, že Boží milost je nejúčinnější tehdy, když už není žádná naděje. Bůh nás volá k tomu, abychom postupovali vpřed poctivě, pokorně a zodpovědně. Máme mu dovolit, aby při nás činil svoje osvobozující dílo, abychom mohli být silní.
„Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako oblak tvé hříchy; navrať se ke mně, já tě vykoupím.“ (Izajáš 44,22).