HODNOTY KRÁLOVSTVÍ

Ještě před pár lety bylo oddělení se od světa charakteristickým rysem Kristova lidu. Oddělit se je jasným příkazem Božího slova, a zároveň je to součást povolání každého křesťana. Dnes to ale vypadá, že mezi církvemi a světem je jen velmi malý rozdíl. Je to tragédie, protože Bůh oddělil svůj lid pro záměry svého království – aby byl nástrojem změny a aby k téže změně volal svět.

Dnes ale mnoho církví hledá smíření se světem. Kompromitují Kristovo evangelium a výsledkem je, že mnozí křesťané nevidí nic špatného na přizpůsobování se hodnotám světa víc, než hodnotám Ježíše.

Z toho nemůže mít Bůh radost. Když ztracené duše ve světě čelí vážným životním krizím a jsou zmatené, bez jakéhokoli zdroje naděje, církev by jim měla ukázat rozdíl, který hledají. Naše životy se mají odlišovat nadějí, radostí, pokojem, láskou a dáváním. Avšak mnoho dnešních následovníků tyto rozdíly zrušilo a blíží se k hranici kompromisu – a dokonce ji občas i překročí. Kvůli tomu nevidí ztracení a zranění žádný rozdíl mezi vlastními životy a životy křesťanů.

Ježíš na to poukázal, když hovořil s učedníky: „Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy. V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ (Jan 14,18–21)

V podstatě říkal: „Pokoj, který nabízím, svět nepřijímá. Jestliže satanovi nepatří žádná část mého života, nemůže mu patřit ani žádná část vašich životů.“

Když Bůh mluví o oddělenosti  od světa, nemá na mysli, abychom z něho odešli. Oddělenost, kterou si Bůh přeje, se děje v srdci. Zrcadlí se v touhách, volbách a způsobu života. Bůh se ptá: „Je tvé srdce stále tak přivázáno ke světu, že do něj nemůžu vstoupit? Čerpáš pokoj a sebeúctu z toho, co o tobě říká svět, anebo z toho, jak tě vidím já?“