Podobenství o marnotratném synu vypráví o dvou synech: o jednom, který se dostal na konec sil, a o druhém, který nepožádal o majetek svého otce. Podobenství mluví také o otcově bezpodmínečné lásce a zaopatření v jeho domě.
Mladší syn přišel ke svému otci a řekl: „Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.“ (Lukáš 15,12) Část, kterou dostal a pak promrhal, představuje jeho vlastní zájmy: nadání, schopnosti, a vše, co ovlivňovalo a řídilo jeho život. Řekl: „Mám inteligenci, důvtip, dobrý původ. Zvládnu žít po svém.“
Postoj mladšího syna je postojem mnoha dnešních křesťanů. Jak rychle dojdeme na konec vlastních sil, když se situace zhorší. Možná z některých problémů najdeme cestu ven, ale přijde čas, kdy duše pocítí hlad.
Dostaneme se až do bodu, kdy už nevíme, kterým směrem se obrátit. Přátelé nám nedokážou pomoci. A my zůstaneme prázdní, bolaví a s prázdným srdcem. Vzdor a boj je pryč a zbude jen strach, deprese, prázdnota, beznaděj.
Stále se potloukáte kolem ďáblova vepřína, utápíte se v prázdnotě a umíráte hlady? To se stalo marnotratnému synovi. Vyčerpal všechny své zdroje a uvědomil si, kam ho jeho sebedůvěra přivedla. Když už byl na dně, vzpomněl si na bohaté zásoby v domě svého otce. Řekl: „Mám tu hlad, ale v domě mého otce je chleba nazbyt!“ Tehdy se rozhodl vrátit domů a požádat o otcovy bohaté zásoby.
Nic v tomto podobenství nenaznačuje, že by se marnotratník vrátil z lásky k otci. Pravda, činil pokání; padl na kolena a plakal: „Otče, omlouvám se! Zhřešil jsem proti tobě a proti Bohu. Nejsem hoden vstoupit do tvého domu,“ ale nikdy neřekl: „Otče, vrátil jsem se, protože tě miluji!“
Je zde zjeveno, že Boží láska k nám je bez podmínek; není závislá na tom, zdali Boha milujeme. On miloval nás, i když jsme od něj byli ještě daleko. To je bezpodmínečná láska.
„Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími“ (1. Janova 3,1).