BOŽÍ MOC V TĚŽKÝCH ČASECH
Navštívil jsem církev v Salvadoru, jejíž členové mají průměrný příjem čtyři dolary na den. Byl jsem ohromen, když jsem se dozvěděl, že lidé dávají dva ze svých vydělaných dolarů na dobročinné dary. Když jsem se jich zeptal, proč tolik dávají, všichni odpověděli: „Protože nám Ježíš řekl, abychom dávali chudým.“ Když jsem poukázal na to, že oni jsou v nouzi, odpověděli: „Ach, ne! My jsme požehnáni a na oplátku chceme požehnat ostatním.“
Ne, není to projev nesvaté nafoukanosti či domýšlivosti. Můžeme to samé říci o sobě? Toužíme nedočkavě požehnat druhým, když na svých účtech máme málo, nebo raději ustoupíme, když máme dát požehnání, jak jsme byli požehnáni?
Těžké časy odhalí stav našich srdcí. Odhaduje se, že méně než 50 procent Američanů se považuje za věřící nějakého druhu. Mnozí jako svou náboženskou příslušnost zaškrtnou „žádné“. Odhaduje se, že do deseti let tato generace zcela propadne sekularismu a bezbožnosti a nesnášenlivost vůči křesťanům bude jen narůstat.
Co s tím máme dělat? Pisatel listu Židům odpovídá: „Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením.“ (Židům 10,32)
Bůh proměnil utrpení těchto raných křesťanů v nástroje moci evangelia: „někteří byli veřejně uráženi a utiskováni … s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé. Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen ‚docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se. Avšak můj spravedlivý‘ říká Bůh‚ bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.‘ Ale my přece nepatříme k těm, kdo ustupují a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.“ (Židům 10,33-39)
Je to obtížná pasáž, ale jsou zde vloženy dobré zprávy. Bůh nám říká, že uprostřed rostoucí temnoty koná něco slavného. V posledních dnech zbuduje církev jako svědectví o jeho moci v těžkých časech.