ODPOUŠTĚJÍCÍ BOŽÍ SRDCE

„Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: ‚Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ (Matouš 18,21-22)

Jako odpověď na Petrovu otázku Ježíš vyprávěl podobenství o nemilosrdném služebníku (viz Matouš 18,23-35). Sděluje tím velmi důležité věci o odpuštění a pokání v našich vztazích s druhými.

Podobenství o nemilosrdném služebníkovi pomáhá pochopit, jak máme odpouštět ve světle evangelia. Ježíš to shrnuje na konci modlitby Otče náš: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Matouš 6,14-15)

Myslím, že Ježíšův výrok vyžaduje důkaz. Neexistuje žádný způsob, jak bychom mohli odčinit náš život hříchu, ať už v minulosti, přítomnosti i v budoucnosti. Když máme na paměti, že Bůh nám odpouští, jak bychom mohli neodpustit někomu, kdo přijde a žádá nás, abychom mu odpustili?

Není to vždy snadné. Mnozí prošli extrémními a zraňujícími situacemi. Když však uvážíme, že nám Kristus odpustil všechny hříchy, i ty, které jsou podle Boží svatosti trestány smrtí, jak bychom mohli neodpustit někomu, kdo nám ublížil, bez ohledu na to, jak bolestné to je?

V podobenství o nemilosrdném služebníkovi je důležité pochopit, kdo je Bůh, jeho vlastnosti, a závažnost hříchů. Dopouštěli jsme se proti Bohu provinění za proviněním, ale on nám odpustil skrze smrt vlastního Syna. To je ohromující! Samotná myšlenka Božího odpuštění by měla ovlivnit každou oblast našeho života.

To, že je Boží odpuštění směrem k nám ve své podstatě nezasloužené, nám pomáhá porozumět tomu, že i my křesťané máme odpovědnost odpouštět druhým. Když rozvažuji o tom, jak Bůh odpustil mně, tak byť bych stále ještě cítil bolest, kterou mi někdo způsobil, nemohu jinak než uznat, že i mým úkolem je odpustit. Musím ve svém srdci dojít až tam, kde mám odpouštějící srdce Boží.