Ačkoliv je to dnes v mnoha amerických církvích nepřijatelné, řada věřících přiznává: „Byl jsem tak přetížený, že mi sotva zbývaly síly na život samotný.“ To je realita, myslí si někteří velmi zbožní křesťané. Proč by to tak nemělo být? Sloužíme Bohu, který vysvobozuje zajatce a který uleví těm, kteří jsou přetíženi.
Apoštol Pavel otevřeně psal o svých břemenech, které spadaly do této kategorie. „V nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat, když nám i vy budete společně pomáhat svými modlitbami. Mnozí pak budou moci děkovat Bohu za ten dar, který nám byl udělen díky modlitbám tolika lidí.“ (2. Korintským 1,9–11)
Pavel v podstatě řekl: „Měl jsem tehdy problémy. Problémy mám teď a budu je mít i v budoucnu.“ Pro moderního věřícího je to téměř předpověď, že nastanou události a boje, kdy se budeme muset spoléhat na nadpřirozené vysvobození. To je v rozporu s tím, co se dnes většinou v církvích říká. Lidé říkají věci jako: „Nemám žádný problém ani nikdy nebudu mít žádný problém. Vyhlašuji, že nikdy nebudu nemocný nebo mít finanční problémy.“
Nejen, že to není biblické, ale pokud tomu věříme, přicházíme o Boží vysvobození. Přicházíme o mocnou Boží slávu, která nás osvobodí. Nejvíce se raduji z věcí, ze kterých jsem byl vysvobozen, které jsem opustil, z toho, co pro mě Bůh udělal.
Pavel byl vysvobozen z farizejského způsobu života, kdy pronásledoval a zabíjel jiné lidi. Jeho nenávist vůči Kristu se změnila v lásku. Bůh vám může dát dar podívat se zpět na svou minulost a říct s Pavlem: „On mě vysvobodil. Neuhýbejte před těžkostmi. Zde se s námi náš Otec setkává a slavně odhaluje svou schopnost osvobodit. Bůh je mocný, aby nás vysvobodil a pomohl nám, a skrze naše vysvobození byl oslaven. Amen!