ŘÍDIT SE BOŽÍMI RADAMI

Prorok Ozeáš popisoval strašlivou neúrodu, která nastala jako důsledek odmítnutí Boha a obrácení se k člověku. A to prorok mluvil k lidu, který Hospodin nesl řadu let v náručí. 

Bůh požehnal Izraelcům a dal jim prosperitu, dal jim domy, které si nestavěli, a vinice, které nesázeli. Vzbudil zbožné muže za proroky, aby jasně mluvili a vedli lid, a po léta jim Bůh prokazoval věrnost. Naslouchali Božím radám a nekonali podle vlastních tužeb. Když k nim Bůh promluvil, poslechli ho a byli zázračně vysvobozeni od mocných nepřátel.

Potom však Izrael odpadl a Hospodin je obvinil z hrozného zla: „Hluboko tonou ve své zvrácenosti …“ (Ozeáš 9,9) a „Všichni jejich velmoži jsou umíněnci“ (Ozeáš 9,15).

Co to bylo za hrozný hřích, kterého se dopustili? Byla to opilost, sexuální zvrácenost, chamtivost, cizoložství, vražda? Ne, Bůh řekl, že jejich hříšnost spočívá v odvrácení se od něj, ignorování jeho slova a závislosti na člověku. „Můj Bůh je zavrhne; protože ho neposlouchali, stanou se psanci mezi pronárody“ (Ozeáš 9,17). V Božích očích je největší ničemností, které se věřící může dopustit, to, že na něm již není závislý.

Hospodin tím říkal Izraeli: „Už mi nedůvěřuješ. Už nejsem tvým vůdcem, tvým zdrojem moudrosti; nyní se obracíš k lidské moudrosti. Utíkáš zpět do Egypta pro pomoc, zpět na místo, odkud jsem tě vysvobodil. Zavrhl jsi mé slovo a odvrátil ses ode mě.“

Jeden velký puritánský prorok kdysi napsal: „Opravdová moc nikdy netouží po spolupráci. Jen nárokuje.“ Jinými slovy, Bůh nám neříká: „Ty dělej svou část a já udělám tu svou. Jen se mi občas ozvi.“ Ne! Bůh je jediná opravdová moc; a požaduje, abychom ho především následovali ve všem, co děláme. Máme být na něm zcela závislí, a cokoli jiného než to, se jeho kralování nad našimi životy spíš posmívá.