„Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla … přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.“ (Židům 10:19–20,22)
Kristovo dílo na Kalvárii má dva rozměry. Přináší prospěch člověku, hříšníkovi, ale také Otci.
Dobře známe jeho přínos pro člověka. Kristův kříž nám poskytl odpuštění hříchů. Dostali jsme vítěznou moc nad každým otroctvím, vládu nad hříchem a hojnost milosrdenství a milosti. Samozřejmě tím dostáváme i příslib věčného života. Kříž nám umožnil uniknout hrůzám hříchu a pekla.
Děkuji Bohu za záchranu, kterou kříž lidstvu přinesl. Raduji se, že se o tom káže týden co týden v církvích po celém světě.
Existuje ještě další aspekt kříže, o kterém víme jen málo, a tím je jeho přínos pro Otce. Jen velmi málo chápeme Otcovo potěšení, které umožnil kříž. Otce potěší, kdykoli může přijmout do svého domu marnotratné dítě.
Podle mého názoru se většina křesťanů naučila přicházet před Boha pro odpuštění, odpovědi na modlitby a s různými potřebami. Chybí jim však smělost ve víře, což je pro chození s Pánem zásadní.
Pán má obrovskou radost, že nám kříž otevřel přístup k němu samému. Nejslavnějším okamžikem v historii byl okamžik, kdy se chrámová opona roztrhla na dvě části v den, kdy zemřel Kristus. V okamžiku, kdy chrámová opona, která oddělovala člověka od Boží svaté přítomnosti, byla roztržena, se stalo něco neuvěřitelného. Od té chvíle byl nejen člověk schopen vstoupit do Pánovy přítomnosti, ale mohl k němu vyjít i Bůh!
To připravilo půdu pro Krista, aby poslal slavný dar Ducha svým následovníkům a vztah s Bohem byl proměněn.