OTCOVO OBJETÍ

V Lukášovi 15 Ježíš vypráví podobenství o mladém muži, který se rozhodl, že nechce žít v mezích toho, co mu otec předurčil k životu. Opouští tedy otcovský dům a odchází daleko. Písmo říká, že veškerý svůj majetek a sílu utratil pro sebe.

Když se zaměříme na sebe, ztrácíme kontakt s Bohem a jeho záměrem pro naše životy na zemi. Už nežijeme pro druhé.

Mladík z podobenství ztratil ze zřetele své povolání. Písmo říká: „Když však všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal trpět nouzí“ (Lukáš 15,14). Sebeuspokojování je hrozný pán. Vždy nás vede tam, kam nechceme.

Syn se vzdálil od otce, ale Bůh na něj posílá z milosrdenství hlad. Syn je hladový a prázdný a Bůh toho využívá k tomu, aby ho přivedl zpět domů. Bůh udělá cokoli, aby upoutal naši pozornost a přivedl nás domů.

Pak Bible říká: „šel do sebe“ (Lk 15,17). To znamená, že se jeho mysl probudila. Pomyslel si: „Co tady dělám? Byl jsem stvořen pro Boží účel, ale odmítl jsem to.“ Vrací se zpět domů, ale má pocit, že zničil svůj vztah s otcem. Cítí se nehodný.

Pak se odhaluje krása tohoto příběhu: „A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil“ (Lk 15,20). Otec běžel, otevřel náruč a syna objal.

V tomto podobenství sdílí Ježíš Boží srdce. Možná máte pocit, že jste od Boha vzdáleni miliony kilometrů. Možná je volání, které jste kdysi ve svém životě cítili, tak vzdálené, že ho už ani nevidíte. Bůh vás ale vidí a miluje vás!

Pamatujte, že kříž má poslední slovo. Když přijdete ke kříži, krev Ježíše Krista přikryje všechny vaše hříchy. Ať jste byli kdekoli, ať jste udělali cokoli, jste přikryti. Je vám odpuštěno. Když Syn Boží rozprostřel náruč, otevřel vám své srdce. Když jste byli očištěni, jste čistí. Halelluja Beránkovi Božímu!