DUCH UCTÍVÁNÍ

Když Mojžíš spatřil Boží slávu – že Bůh je dobrý, milující, starostlivý, milostivý a odpouštějící – „rychle padl na kolena tváří k zemi, klaněl se.“ (Exodus 34,8)

Zjevení Boží podstaty Mojžíše ohromilo. Viděl, jak milosrdný, trpělivý a shovívavý je Bůh ke svým dětem včetně lidí s tvrdou šíjí a těch, kteří ho zarmucují. Mojžíše toto zjevení tak dojalo, že vyskočil ze štěrbiny ve skále, padl na zem a poklonil se.

Je důležité poznamenat, že se jedná o vůbec první zmínku o Mojžíšově uctívání. Už před zjevením Boží slávy Mojžíš mluvil s Bohem tváří v tvář, modlil se a přimlouval, plakal a prosil Boha za Izrael. Spolu s ostatními zpíval chválu Bohu na vítězné straně Rudého moře a volal k Bohu u hořkých vod Mary a v Refídimu, když ho lidé málem chtěli kamenovat, protože neměli vodu.

V Exodu 34 poprvé čteme slova „Mojžíš se klaněl“.

Myslím, že tento jeden verš mluví i k dnešní církvi. Říká, že křesťan se může pilně modlit a zpívat chvalozpěvy, aniž by se kdy skutečně poklonil Bohu. Vskutku, je možné být modlitebním bojovníkem a přímluvcem a přesto nectít Boha.Můžete prosit za nespasené děti, modlit se za potřeby celé církve, být svatí a tiší při nesení Božího břemene, a přesto Boha opravdově nectít.

Nechci přidávat další definice toho, co znamená uctívat Boha. Už teď bylo vydáno mnoho knih o různých způsobech uctívání. Stručně řeknu toto: uctívání se nelze naučit. Je to spontánní projev srdce přemoženého zjevením Boží slávy a jeho neuvěřitelné lásky.

Uctívání je reakce vděčnosti. Uznává, že jsme měli být dávno zničeni hříchem a přivodit si plný Boží hněv za všechna selhání a chyby; místo toho k nám Bůh přišel s mocným zjevením: „Stále vás miluji!“

V tom okamžiku už Mojžíš neprosil za hříšný Izrael ani neprosil Boha o vedení. Nevolal po zázračném vysvobození, po zmocnění nebo moudrosti, ale žasl nad zjevením Boží slávy.