Posledních několik dní jsem přemýšlel o žalmech 142 a 143. Zajímalo mě, čím procházel král David, když řekl: „Když můj duch ve mně umdlévá, ty znáš moji stezku. Na cestě, kterou kráčím, mi nastražili past. Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, nikdo se nestará o moji duši.“ (Žalm 142,4-5)
David skutečně volal k Hospodinu: „Věnuj pozornost mému bědování, vždyť jsem velmi zubožený … Vyveď mou duši z vězení“ (Žalm 142,6-7).
Milovaní, tato slova jsou zapsána pro nás a pro naše poučení. Je zde povzbuzení pro Boží lid, který je zavalen těžkostmi a soužením. Často mi bylo vytýkáno, že jsem příliš negativní. Lidé říkají, že nikdo nechce slyšet špatné zprávy, že vypnou každého kazatele, který mluví o bolesti, utrpení a potížích.
Ale většina z nás žije ve světě, kde je život někdy velmi těžký. Stejně jako David čelíme záplavě problémů. Tíží nás nemoci, smrt blízkých, těžkosti doby.
Právě v těžkých časech se učíme hledat Boha a učíme se k němu volat a vylévat mu své bolesti. David řekl: „Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji.“ (Žalm 142,3) a „Ve své věrnosti mi odpověz“ (Žalm 143,1).
Přemáhají vás okolnosti vašeho života? Pak může být Davidova modlitba i vaší! „Oznam mi zrána své milosrdenství, vždyť doufám v tebe! Dej mi poznat cestu, kterou mám jít; vždyť k tobě pozvedám svou duši! Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt. Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh! Tvůj dobrý Duch nechť mě vede po rovné zemi. Pro své jméno, Hospodine, mě zachovej při životě, ve své spravedlnosti vyveď mou duši z tísně!“ (Žalm 143,8-11)
To je povzbuzení pro vás. Bůh má vše pod kontrolou. Přijde na pomoc včas.