POCHYBUJEŠ O BOŽÍ LÁSCE?

Dovolte mi, abych vám to řekl na rovinu: Jsou věci, okolo nichž se nedá tiše našlapovat. Hříchu, nad kterým Bůh nejvíc pláče, se denně nedopouští zlí pohané, ale zástupy křesťanů. Je to hřích pochybování o Boží lásce k jeho dětem.

Myslíte si, že to zní příliš lidsky, když řeknu, že Bůh pláče? Proč by Bůh lásky nemohl plakat, když jeho vlastní lidé pochybují o jeho samotné podstatě.

Ježíš Kristus byl Bůh v těle a podle Janova evangelia plakal, když jeho nejbližší pochybovali o jeho lásce a zájmu. On byl vtělený Bůh u hrobu Lazara, plakal nad přáteli, kteří nedokázali rozpoznat, kým on je.

Znovu a znovu Kristovi nejbližší pochybovali o jeho lásce k nim. Vzpomeňte si na učedníky na lodi zmítané bouří, která nabírala vodu. Ježíš tvrdě spal na zádi lodi. Jeho učedníci ze strachu o život s ním zatřásli a obvinili ho z naprostého nezájmu. „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ (Marek 4,38)

Jejich obvinění muselo Pána zarmoutit. Vždyť on byl Bůh všemohoucí na jejich lodi! Jak by mu to mohlo být jedno? Pochybnosti však vždy převládnou, kdykoli lidé přestanou hledět na Pána a soustředí se na okolnosti. Ježíš byl tím ohromen a řekl jim: „Proč se tak bojíte? Ještě nemáte víru?“ (Marek 4,40)

Křesťané dnes zarmucují Pána v této věci ještě více. Naše nevěra je pro něj větší urážkou než nevěra Marie, Marty a všech učedníků, protože nám se dostalo většího světla. Stojíme na vyšší hoře a vidíme víc, než viděli oni. Máme celou Bibli s úplným a podrobným záznamem Boží důvěryhodnosti. Máme písemná svědectví křesťanů za téměř dvacet století, generace za generací zbožných otců, kteří nám předali neotřesitelné důkazy Boží lásky. Máme nespočet osobních zkušeností, které svědčí o Boží něžné lásce a náklonnosti k nám.

Milovaní, hledejme jeho nesmírné milosrdenství a lásku, přiznejme si hříšnost nevěry a poznávejme, kým on je!