V dobách Starého zákona byl olej pomazání lisován ve třech různých lisech. První rozdrtil olivy, druhý vymačkal šťávu a ve třetím se lisovaly slupky z oliv. Výsledkem byl velmi čistý olej. Podobný je i proces posvěcení. Duch svatý působí na naše srdce jako lisy na olej.
Posledních několik týdnů se Pán zabýval mým srdcem. Snaží se mě naučit pokoře, neporovnávat se s jinými služebníky, nesrovnávat se s lidmi na ulici. Myslíte si, že s některými věcmi nemusíte bojovat, ale Pán na ně najednou posvítí ve vašem srdci? A věci, o kterých byste nemysleli, že tam jsou, najdete, když Bůh na ně ukáže. Milující laskavostí, milosrdenstvím a milostí Boží chce tu věc vytlačit z našich srdcí.
Tento proces drcení a mačkání je dlouhodobý. Někdy, když to Bůh dělá, může nám to až způsobit frustraci. „Bože, proč pořád na mě tlačíš? Proč jsou všichni vůči mně kritičtí? Vypadá to, že do mého života vnášíš těžkosti a boje. Proč mi nikdo neřekne, že jsem dobrý?“
A tak možná vyjdeme ven a najdeme církev, kde nám řeknou, že jsme dobří. Pokud vaše církev nebo přátele vám jen říkají, jaký jste dobrý člověk, utečte. Ty a já potřebujeme ve svém životě lidi, kteří jsou ochotni být jako prorok Nátan, který řekl králi Davidovi: „Ty jsi ten muž – vrah a cizoložník.“ Ve tvém životě je hřích, na který Bůh klade prst. Chce to vymačkat, vyčistit a odstranit z tvého srdce a charakteru. Apoštol Pavel to popsal ve svých dopisech slovy: „Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.“ (Římanům 6,6)
Tento dlouhodobý proces se nám může stát trápením, nebo jej můžeme přijmout jako milost, jíž také je. Až se v něm znovu ocitneme, řekněme: „Děkuji ti, Ježíši. Děkuji za milost k nápravě.“