„Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním … Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele své skutky.“ (Žalm 103:2-4, 7)
Abychom doopravdy pochopili Boží povahu, musí nás Bůh často zavést nejprve do pouště. Co myslím tou pouští? Především je to místo sucha a neuvěřitelného strádání, místo, kde nejsou běžné příjemné věci. Ještě důležitější je to, že se jedná o místo, které nás přivádí do naprosté závislosti na Bohu.
Bůh nás přivádí do pouště nejen, aby ukončil špatné záliby a lidské plány; věřím, že mu jde o něco mnohem hlubšího. Dělá to proto, abychom si uvědomili Boží žárlivost vůči jeho nevěstě a jak touží po jejím návratu k němu.
Ježíš jednou naříkal kvůli svému vlastnímu lidu: „Jeruzaléme, Jeruzaléme … kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!“ (Matouš 23,37) Ježíš se vyjádřil o obyvatelích Jeruzaléma jako o nevěstě, která byla kdysi přivedena na dobré místo, aby ho mohla uctívat. A přece tato nevěsta opustila to, k čemu byla na zemi povolána.
V Pánově nářku můžeme zaslechnout skrytou touhu, hodně podobnou touze ženicha se zlomeným srdcem, který přichází domů a shledává, že jeho nevěsta mu není věrná. „Tak moc jsem tě chtěl mít za nevěstu! Chtěl jsem, abys byla jenom moje. Chtěl jsem ti sdělovat důvěrnosti svého srdce, abychom my dva mohli společně kráčet jako jeden.“
Pán si je dobře vědom, že srdce jeho nevěsty je uchváceno ještě něčím jiným, a je rozhodnut získat její srdce zpět, i kdyby to znamenalo, že ji musí zavést do pouště. Tam se rozptýlení vytratí. Tam možná konečně pochopíme Boží cesty a Boží srdce.
Carter Conlon se připojil k týmu pastorů Times Square Church v roce 1994 a v roce 2001 byl ustanoven starším pastorem. V květnu 2020 se stal General Overseer of Times Square Church, Inc.