Mnoho křesťanů cituje jednu pasáž z Pavlova listu, ale nerozumí správně jejímu smyslu. „Žijeme sice v těle, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit pevnosti.“ (2. Korintským 10,3-4) Většina z nás si myslí, že pevnosti jsou sexuální přestupky, drogová závislost, alkoholismus nebo jiné navenek se projevující hříchy, které řadíme na první místo seznamu „nejhorších hříchů“. Ale Pavel zde mluví o něčem mnohem horším.
Pavel nemluví ani o posedlosti démony. Podle mého názoru nemůže ďábel vstoupit do srdce žádného znovuzrozeného křesťana a nárokovat si v něm místo.
Význam slova, které Pavel použil pro „pevnost“ v řečtině znamená „pevně se držet argumentů“. Pevnost je tedy obvinění pevně zasazené do mysli. Satan zakládá pevnosti v srdcích Božího lidu tím, že vkládá do mysli lži a mylné představy o Boží přirozenosti. Nepřítel vám například může podsunout lež, že nejste hodni Boží milosti. Může vám opakovaně našeptávat: „Nikdy se neoprostíš od svého zakořeněného hříchu. Nesnažíš se dostatečně. Bůh s tebou ztratil trpělivost kvůli tvým neustálým pádům.“
Ďábel se vás také pokouší přesvědčit, že máte právo na hořkost a neodpuštění. Pokud budete stále poslouchat satanovy lži, začnete jim věřit. Tyto lži se mohou stát satanovými pevnostmi.
Jediná zbraň, která děsí ďábla, je ta, kterou použil v pokušeních Ježíš na poušti. Tou zbraní je pravda živého Slova Božího. Podle Micheáše se máme držet zaslíbení: „Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství. Znovu se nad námi slituješ, naše viny pošlapeš, všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře!“ (Micheáš 7,18–19) Nesmažeme vlastní hříchy. Bůh je zahladí, když jich litujeme a Bohu důvěřujeme.