„Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Filipským 4,6-7)
Když jsem si tuto pasáž nedávno znovu přečetl, zasáhlo mě něco, čeho jsem si nikdy předtím nevšiml. Pavel nám říká, abychom se přestali trápit starostmi a v modlitbě šli k Bohu, prosili ho a děkovali mu. Pavel však nikdy neřekl nic o zaručených odpovědích. Pavel neřekl nic o přijetí slova o vedení, vysvobození, zázracích nebo uzdravení. Místo toho Pavel řekl, že dostáváme něco lepšího: dar Božího pokoje.
Jinými slovy, první Boží odpovědí na každou modlitbu a volání srdce je pokoj. Všichni modlící se lidé mají společnou jednu věc: Bez ohledu na to, jak špatně se cítí, když jdou do modlitební komůrky, vyjdou ven naplněni Božím pokojem. Bůh omezí svou odpověď na potvrzení své vlády. To známe jako Boží prozřetelnost. Bůh chystá věci tam a zde, připravuje srdce lidí a organizuje události; ale dokud jeho prozřetelnost vše nepřipraví, odpoví takto: „Dám ti ne to, co si myslíš, že potřebuješ, ale to, co já vím, že potřebuješ: pokoj mysli a srdce.“
Mnozí v modlitbě zápasí s Pánem. Žádáme ho s pláčem a slzami; bušíme na nebeské brány; nárokujeme si každý slib. Jak dny, týdny a měsíce plynou, začínáme se ptát: „Proč neodpovídáš, Pane? Co blokuje mou modlitbu? Co jsem udělal, že jsem tě zarmoutil nebo se ti znelíbil?“
Ale Bůh již řekl: „Zde je můj pokoj, který přesahuje veškeré chápání! Vezmi si ho a nech ho vládnout ve svém srdci, zatímco já připravím všechny věci pro tvé dobro.“ Máme tedy setrvat v Božím pokoji, a nechat ho střežit naše srdce a mysl, dokud Duch svatý nenaplní Boží zaslíbení.
Drž Boží pokoj a nech ho vládnout a kralovat ve svém srdci!