Daniel, spravedlivý muž, byl tak oddaný Bohu, že byste nečekali, že se bude kát. Danielovo srdce však bylo citlivé na hřích a ztotožňovalo se s hříchy lidí.
„Zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů … Hospodine, na nás je zjevná hanba, na našich králích, na našich velmožích a na našich otcích, neboť jsme proti tobě zhřešili“ (Daniel 9,5.8). Daniel opakovaně používá slova „my“, „nás“, „náš“. V podstatě tím říkal: Týká se to každého z nás.
Klíč ke všemu je v tomto verši: „Ještě jsem rozmlouval a modlil se, vyznával hřích svůj i hřích Izraele, svého lidu, a předkládal Hospodinu, svému Bohu, své prosby o smilování za svatou horu Boží“ (Daniel 9,20).
Daniel řekl: „Bože, jednej se mnou, jako jednáš se svým lidem. Je-li v mém srdci nějaká nepravost, vynes ji na světlo.“
Daniel dostal nové rty, dotkla se jich Boží očišťující ruka. „A hle, kdosi podobný lidským synům se dotkl mých rtů. Otevřel jsem ústa a promluvil jsem k tomu, který stál proti mně“ (Daniel 10,16). Kdykoli Daniel promluvil, mluvil jako k Hospodinu.
Prorok Izajáš byl zbožný muž, který vyřídil mocná proroctví, ale když stál před Hospodinem v celé jeho svatosti, mohl jen říci: „Jsem muž nečistých rtů …“ (Izajáš 6,5). Anděl vzal kleštěmi z oltáře rozžhavený uhlík, přiložil ho Izajášovi na rty a spálil z nich všechno tělesné a egoistické, všechno, co nebylo podobné Bohu – Izajáš měl nové rty. Věřím, že prorok si už poté nikdy nemusel nechat očistit rty.
Bůh to dělá pro každého člověka, který činí pokání! Jakmile je váš jazyk a rty očištěn, už nikdy nebudete chtít říkat nic, s čím by Ježíš nesouhlasil. Slova, která z vás budou vycházet, budou čistá.