„Ale on mi řekl: ‚Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.‘ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.“ (2. Korintským 12,9)
Jak často v životě jsi jenom sklopil hlavu v zoufalství a pronesl: „Pane, pomoz mi, prosím“? Udělal jsem to několika set krát, možná tisíckrát. V těch chvílích tam bylo tolik strachu, tolik neznámého, že jsem nemohl udělat nic jiného než zatáhnout za záchranné lano.
Kéž bychom pochopili, že když nemáme sílu a vzdáme se všech svých schopností, jsme přesně tam, kde nás Pán chce mít. Když jsme ve stavu naprosté slabosti a nejsme ani schopni zformulovat jednoduchou modlitbu, jsme v centru obrovského zaslíbení. Právě tehdy nám Bůh může nejvíce pomoci.
Kéž bych se tuto supermocnou pravdu o bezmocnosti naučil, když jsem byl mladý. Měl bych mnohem více pokoje a sebevědomí. Měl bych více víry, více vnitřní síly a milosti pro druhé, pokud bych opravdově pochopil, že vše pochází od Boha. Mým úkolem coby Božího dítěte je jednoduše chodit s ním, spoléhat na něho, být poslušný Bibli a důvěřovat, že on se vždy postará o mne i o moje blízké. Musím být spokojený i přesto, že nevidím dopředu.
Pánova slova „v slabosti se projeví má síla“ je třeba brát doslovně. Jaká myšlenka! Normální myšlení říká: „Musím Boha vytrvale hledat, jinak mne nebude brát vážně.“ Bůh říká: „Beru tě vážně, když se pustíš sám sebe a chytíš se mne.“
Vzpomeň si na období, kdy jsi vyčerpal všechny možnosti, a nezbylo ti, než se opřít o Boha. Pamatuješ si ten pocit? Bůh chce, abychom se na tomto místě nacházeli každý den. Abychom žili s důvěrou, která říká: „Ty sám máš věci pod kontrolou a já ti bezmezně důvěřuji.“ Přísloví říká: „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.“ (Přísloví 3,5-6) Neexistuje žádná lepší rada ani větší zaslíbení. Pán říká: „Důvěřuj mi stále a ve všem. Já se o tebe postarám.“