Zde je Petrův popis lidí, kteří jdou vstříc soudu: „Pán dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu; a to především ty, kdo se svévolně ženou za poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou. Jsou to drzí opovážlivci; nechvějí se před nadpozemskými mocnostmi a rouhají se jim.“ (2. Petrova 2,9-10)
Poskvrňující vášeň, o které se zde mluví, je tělesná touha našeho přirozeného já, která je v protikladu k Duchu svatému a Slovu Božímu.
Jde o lidi, kteří říkají: „Dělám, co se mi líbí. Spím, s kým chci. Když chci, vystřídám partnera. Nezáleží mi na tom, že ubližuji svému tělu. Je to přece moje tělo! Neříkejte mi, že drogy jsou špatné. To není vaše věc. Nebuďte zákoníci. Nemáte mě rádi.“ Těmito větami tito lidé říkají: „Svého se nevzdám. Tečka. Ale nechci to říct jasně, protože to by znělo špatně.“
Bůh řekl, že na tyto lidi přichází soud. Budou se zodpovídat za své lži, nenávist, rasové předsudky. Je zajímavé, že Petr v popisu těchto lidí zdůrazňuje něco jiného - že pohrdají veškerou autoritou, ať už je to autorita Bible, rodičů, policistů, vlády, sexuální omezení, cokoliv. Nechtějí nad sebou žádnou autoritu. Podle nich by každý měl mít dovoleno dělat, co chce! Až na to, že by to byla skutečná noční můra.
Když se modlíme: „Pane, pomoz mi následovat Ducha svatého“, jde to proti nečistým vášním. Staví nás to pod autoritu Boha a jeho Slova. On nás stvořil a na konci ho uvidíme a budeme před ním stát. Tak proč ho neposlouchat? Když mu řekneme ne, budeme jako děti a bude nás to stát věčnost.
Vydejme se tedy cestou pokory. Neposlouchejme touhy svého těla. Poddejme se z milosti Boží jeho autoritě a Slovu. Tak budeme ctít Boha a budeme mít pokoj a radost.