Vypadá to, že v naší společnosti velice zuřivě prosazuje změny týkající se naší kultury malá skupina lidí. Celá situace mi připomíná srocení davu v Efezu. Tito lidé se přihnali do divadla na protest proti Pavlově službě. Vůdci nepokoje byli řemeslníci, kteří vyráběli modly, ale o tisících dalších Písmo říká: „většina ani nevěděla, proč se sešli“ (viz Skutky 19,21–41).
Nevím, jestli jste někdy viděli pořad, ve kterém televizní reportér chodí na univerzitní demonstrace a ptá se demonstrantů na otázky, proč věří tomu, čemu věří, nebo proč mají transparent „Pro …“ nebo „Proti …“.
Reportér se jich ptá, proč tam přišli, a oni říkají: „No, to je takové hnutí. Tím se napravuje nespravedlnost. “
Chrlí jen to, co jim profesoři, společnost, média nebo přátelé řekli, že je „cool“ nebo „relevantní“, a pokud danou věc nepodporujete, obviní vás z nenávisti. Kdo by jako teenager nebo mladý dospělý chtěl být vyvrhelem? Ale ve skutečnosti nemají tušení, proč tam vlastně jsou. Neví vůbec nic. Neznají historii hnutí, které podporují. Neví, proč věří tomu, čemu věří. Nestojí na žádném vlastním skutečném morálním rozhodnutí.
Mnoho lidí je zmatených. Troufnu si odhadnout, že až 90 procent lidí neví, proč věří tomu, čemu věří, pokud jde o významné kulturní problémy. Slyšeli, že „osvícení“ lidé myslí tímto konkrétním způsobem; četli článek, něco viděli ve zprávách, a začali tomu věřit. Ve skutečnosti většina z nich není rozzuřená, jsou jen zmatení. Podobně jako Efezané, většina z nich ani neví, proč se sešli.
Naše reakce by měla být stejná jako reakce Pavla po nepokojích. „Když ten rozruch ustal, svolal Pavel učedníky, povzbudil je, rozloučil se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie. Prošel tamější kraje, vytrvale povzbuzoval místní učedníky a přišel do Řecka“ (Skutky 20,1–2).
Musíme povstat a nenechat se odradit. Povzbuzujme se navzájem a vydávejme svědectví. Musíme přinášet naději a světlo naší společnosti.