Jsou chvíle, kdy nám Bůh bere. Modlíme se za věci, o kterých si myslíme, že je potřebujeme, ale Bůh nám je nedává. Přesto platí: „Hospodin zná cestu spravedlivých“ (Žalm 1,6). Jednoho dne se ukáže, že Boží činy jsou ku prospěchu nás i jeho království.
Největší uspokojení v životě pochází z toho, že jsme v dokonalé Boží vůli - děláme jeho práci a žijeme podle jeho vůle. Většina z nás je však přesvědčena, že jen my víme, co potřebujeme k tomu, abychom byli naplněni a šťastní. Ale ve většině případů by nás to, o čem věříme, že je pro nás nejlepší, skutečně zničilo! Nikdy v dějinách lidstva Bůh nevzal nic jedinému ze svých dětí, aniž by přinesl něco lepšího, krásnějšího a více naplňujícího.
Božího nejlepšího se není třeba bát. Bůh ví, co je pro nás nejlepší, a chce, abychom to měli. Kdybychom tomu skutečně věřili, vyvolalo by to v nás jistotu, pokoj a radost. Netruchlili bychom, když něco musíme opustit; věděli bychom, že jsme byli osvobozeni od otroctví. Řekli bychom: „Pane, když mi to bereš, musí to znamenat, že pro mě máš něco mnohem lepšího. Tak si to vezmi. Můžeš to mít!“
Milovaní, potřebujeme spočinout v milující ruce našeho Otce. Musíme dojít do bodu, kdy v důvěře řekneme: „Mám milujícího Otce, který pro mě chce to nejlepší. On všechno ví!“ Kdy se Job nakonec upokojil? Když se přesvědčil, že Bůh ví, co dělá, a že vše má pod kontrolou. Job řekl: „On zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato“ (Job 23,10).
Mnoho křesťanů vidí, jak Bůh působí v jejich životech, a přesto si stále kladou otázku: „Co když něco pokazím? Co když udělám něco špatně a Bůh se na mě bude hněvat nebo bude zklamaný? Zruší se tím jeho zaslíbení, která mi dal? Budu se muset spokojit s něčím menším, než je jeho nejlepší?“ Ne, nikdy! Pokud je tvé srdce přímé před Bohem, pokud se k Bohu budeš stále vracet a celým srdcem ho hledat, nic nezmění jeho plány s tebou.