CO BŮH TOUŽÍ SLYŠET

Člověk může vydržet i několik týdnů bez jídla, ale bez vody jen několik dní. Když na poušti Izraelci přišli do Refídimu, nebylo tam ani stopy po vodě (viz Exodus 17). Zanedlouho děti naříkaly a dospělí byli žízní vyčerpaní. Byla to kritická situace.

Mojžíš porozuměl Božím záměrům – pochopil, co se děje s Izraelem. Uvědomil si, že Bůh bude napínat síly svého lidu až na hranici. Proč? Protože Bůh chtěl, aby se plně svěřili do jeho péče. Toužil uvidět, jak ve víře povstanou a řeknou: „Bůh je mocen!“ Písmo nám dále říká: „Mojžíš … To místo pojmenoval Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár) podle sváru Izraelců, a proto že pokoušeli Hospodina pochybováním: ‚Je mezi námi Hospodin, nebo není?‘ “ (Exodus 17,7)

Ale Izrael Bohu nedůvěřoval. Bůh přikázal Mojžíšovi, aby vzal svou hůl a udeřil do určené skály. Když Mojžíš do skály udeřil, vytryskla z ní voda a Izraelci se mohli napít. Pán opět dokázal, že se o svůj lid neustále stará, přes jeho nevěru!

Jak Izrael v této situaci pokoušel Pána? Bylo to tím, že se hněvali na Mojžíše? Nebo kvůli jejich úvahám o návratu do Egypta? Nebo kvůli modlářskému smilstvu? Nic z toho nebylo skutečným problémem. Izraelci pokoušel Boha tím, že reptali proti Bohu a ptali se: „Je Bůh vůbec tady?“

A přitom Bůh měl vodu po celou dobu přichystanou. Mohl ji Izraelcům dát hned, jak začali mít žízeň, ale čekal. Jeho srdce toužilo po tom, aby jeho zvláštní, vyvolený lid rozpoznal jeho lásku k nim a vrhl se do jeho věrné náruče. Namísto toho však Izrael opět selhal.

Takže přišla další zkouška víry, tentokrát je nechal hladovět (viz Deuteronomium 8,2-3). Vydrží Izraelci čekat s prázdnými žaludky, až jim Bůh pošle chléb? Budou se navzájem povzbuzovat ve víře? Bůh chtěl slyšet jediné: „Bože, ty jsi nám otevřel Rudé moře a změnil jsi hořké vody v Maře. Důvěřujeme ti, že nás nasytíš. Ať už žijeme, nebo zemřeme, jsme tvoji.“ To je všechno, co kdy chtěl od svých dětí slyšet.