KRISTOVO ŘEŠENÍ STRACHU

Mnoho lidi v církvi v dnešní době žije tak, jako by přijali porážku. Jejich myšlení ovládají spíše pochybnosti než víra, a žijí s navyklými vzorci hříchu. Ponechávají si víru sami pro sebe a myslí si, že pokud sami všelijak těžce zápasí, tak jak by mohli pomoci někomu jinému? Takto vypadá křesťanský život bez moci vzkříšení.

V podstatě podobně vypadal život učedníků po ukřižování Krista. První věcí, kterou Ježíš po vzkříšení udělal, byla pomoc učedníkům překonat strach. Písmo říká: „Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: ‚Pokoj vám.‘ “ (Jan 20,19)

Učedníci se doslova zamkli uvnitř, protože se báli okolního světa. Báli se posměchu, pronásledování a dokonce i možnosti smrti, jakou zažil Ježíš. Ale Kristus prošel přímo skrz zdi, aby se s nimi setkal v jejich strachu, a jeho první slova k nim byla: „Dávám vám pokoj.“ Dokonce i potom se stále báli, takže jim to Ježíš musel říct podruhé: „Pokoj vám.“ (Jan 20,21) Kristus je za strach nekáral ani nesoudil; místo toho se s nimi setkal, když to nejvíce potřebovali.

Totéž se stalo o týden později. Znovu byli učedníci ve strachu za zavřenými dveřmi a ještě jednou Ježíš vstoupil a přinesl pokoj. „O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: ‚Pokoj vám.‘ “ (Jan 20,26)

Ježíš nám někdy musí říkat něco vícekrát. Přesto učedníky nesoudil za strach; místo toho jim projevil trpělivost. Tomáše, který u prvního setkání s učedníky nebyl a nechtěl věřit, při druhém setkání Ježíš vyzval, aby si prohlédl jeho jizvy, aby byly odstraněny jakékoliv pochybnosti. „Tomáš mu odpověděl: ‚Můj Pán a můj Bůh!‘ “ (Jan 20,28)

V Tomášově odpovědi vidíme Kristovo řešení strachu: věřit! Ježíš to hlásá své církvi, a církev to hlásá každý týden všem, kdo vstoupí do jejích dveří: „Pokoj vám. Nebojte se. Věřte mu.“