V posledních měsících jsem četl mnoho bolestných dopisů od věřících, kteří jsou stále svázáni hříšnými návyky. Mnoho bojujících křesťanů píše: „Nedokážu skoncovat s hazardem … jsem v zajetí závislosti na alkoholu … mám aféru a nedokážu ji ukončit … jsem otrokem pornografie.“ V dopise za dopisem ti lidé říkají totéž: „Miluji Ježíše a prosil jsem Boha, aby mě osvobodil. Modlil jsem se, plakal a hledal zbožné rady. Ale já se prostě nedokážu osvobodit. Co mám dělat?“
Strávil jsem mnoho času hledáním Pána a prosil o moudrost, jak odpovědět těmto věřícím. Modlil jsem se: „Pane, ty znáš životy svých dětí. Mnozí se ti vydali, jsou naplnění Duchem svatým, a přesto nemají vítězství. Proč?“
Když jsem jednou studoval biblické pasáže obsahující Boží zaslíbení jeho lidu, připomnělo se mi, že Pán se zavázal, že nás nenechá upadnout, že nás přivede před Boží tvář svaté, ospravedlní nás vírou, posvětí nás vírou a zachová svatými vírou. Slibuje, že náš starý člověk je ukřižován vírou a že nás vírou přenesl do svého království.
Všechny ty sliby mají jedno společné, a tím je slovo „vírou“. Skutečně, podle Božího slova to všechno je záležitost víry.
Snažíte se zvítězit silou své vůle? Bojujete lidskou silou? Pavel zdůrazňuje: „Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.“ (Římanům 4,4–5)
Pavel skutečně říká, že Boží sliby mají pouze jednu podmínku: „I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony – pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje evangelia, jež jste slyšeli“ (Koloským 1,21–23).
Kristus se cele vydal svému Otci, byl zcela poslušný, a my máme učinit totéž. Máme být cele závislí na Otci, stejně jako byl Kristus.