Během let v New Yorku, kdy jsme pracovali se závislými, alkoholiky a bezdomovci, jsem se modlil: „Pane, všude, kam se podívám, vidím bolest, úzkost, žal a potíže. Jakou zprávu mohu dát těm, kteří to tak naléhavě potřebují? Co jim vzkazuješ? Jistě ti na těch lidech záleží. Určitě jim toužíš přinést slovo, které je osvobodí.“
Pán mi dal ujištění, že poskytl způsob, jak posílit každé své dítě, aby odolalo nepříteli. Tato síla se dá získat jedině z chleba života seslaného z nebe. Naše duchovní zdraví závisí na tom, jestli konzumujeme tento chléb.
Pozorně naslouchejte Ježíšovým slovům: „Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.“ (Jan 6,57) Ježíš byl v tak úzkém společenství s Otcem a tak se oddal konání jeho vůle, že se Otcova slova stala jeho pokrmem a nápojem. Ježíš byl denně podporován tím, že naslouchal a viděl, co Otec chtěl, což byl výsledek toho, že s ním trávil mnoho času o samotě.
Kristus řekl svým učedníkům: „ ‚Mě sytí pokrm, který vy neznáte.‘ … ‚Můj pokrm,‘ řekl jim Ježíš, ‚je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo.‘ “ (Jan 4,32.34) Také je učil: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ (Jan 6,27) Toto tajemství síly si nenechme ujít. Stejně jako Kristus žil skrze Otce, musíme také přijímat svůj život tím, že se živíme Kristem.
Když byly děti Izraele na poušti, Bůh denně posílal manu, která je živila. Tímto příkladem nám Bůh říká, že to, co jsme v blízkém obecenství dostali včera, neuspokojí naši potřebu dnes. Musíme si přiznat, že bez každodenního přísunu čerstvého nebeského chleba budeme duchovně hladovět a budeme slabými a bezmocnými. K Pánovu stolu musíme přicházet často.