Většina Američanů ví, že Nejvyšší soud Spojených států rozhodl, že Desatero přikázání již nemusí být vystaveno v žádném vládním soudu. Média o tomto zásadním rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem referovala, ale co toto rozhodnutí znamená?
Soudní dvůr je místo, kde se prosazují zákony. Desatero přikázání představuje Boží morální zákon, který je neměnný. Je pevně daný stejně jako zákon gravitace. Pokud se budete tomuto zákonu bránit, je to jako udělat krok z vysoké budovy. Můžete popřít, že se vás zákon týká, ale zaplatíte za to. Desatero přikázání jsou věčné zákony, které dal Bůh, aby společnost nezničila sama sebe.
Přesto přišli odborníci a odstranili přikázání i Boží jméno, ať už byly vyryty v mramoru nebo betonu v budovách soudů.
Je to výmluvný obraz o stavu naší společnosti. Tyto neměnné zákony byly původně vyryty do kamene Božím prstem. Nyní jsou zákonem, který vydal člověk, vymazány z kamene.
Někteří křesťané říkají: „O co jde? Nejsme pod zákonem. Proč by to měl být problém?“ Ne, nepodléháme hebrejskému zákonu, což znamená dalších 613 přikázání, která přidali židovští rabíni. Ale každý křesťan je pod autoritou Božího morálního zákona, který je shrnut v deseti přikázáních.
Jiní věřící tvrdí: „Přikázání nepotřebujeme mít viditelně napsána. Vše, co je opravdu nutné, je mít je zapsané v srdci.“ Ale Boží slovo říká něco jiného. Uvažujme nad viditelnou přítomností přikázání, kterou Bůh zamýšlel, když je předával svému lidu.
„Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci. Opakuj je svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. Přivaž je jako znamení na ruku, ať jsou značkou mezi tvýma očima. Napiš je na veřeje svého domu a na své brány.“ (5. Mojžíšova 6,6–9)
Bůh jednoduše neodejde, jenom proto, že ho mezi sebou nechceme. V Bibli je ohledně toho varování za varováním. Proč Bůh odsoudil Noemovu generaci sesláním potopy? Kvůli nezákonnosti.
Musíme se modlit, aby se lidé obrátili zpět k Pánu a znovu ctili jeho zákon.