BOŽÍ SLITOVÁNÍ

V deváté kapitole Skutků vidíme, jak muž jménem Saul z Tarsu, jeden z nejpobožnějších lidí, kteří kdy žili, cestuje do Damašku. Proč tam šel?

Saul byl plný nenávisti vůči Ježíši, a proto se rozhodl Boží církev pronásledovat i mimo židovské území. A tak šel do Damašku, aby zničil Pánův lid.

„Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma“ (Skutky 9:1-2).

Představ si Boží reakci vůči tomuto muži, který se později stal největším křesťanským evangelistou, jaký kdy žil. Náhle a překvapivě kolem něho zazářilo jasné světlo z nebe: „Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem …“ (Skutky 9:3-4). Saul později řekl: „Žil jsem s čistým svědomím před Bohem až do toho dne“ (viz Skutky 23:1).

Jaký byl účel toho jasného světla? Přemoci Saula? Ukázat mu vinu a zavržení? Zničit ho? Vyslovit nad ním hněv a soud? Ne, bylo to oznámení, že jeho vina byla odpuštěna a jeho hříchy přikryty.

Představme si Saula ležícího tváří k zemi před zářícím světlem a slyšícího Ježíšův hlas. Místo toho, aby slyšel od svatého Boha odsouzení kvůli cestě, kterou se ubírá, uslyšel zarážející slova: „Já jsem Ježíš, kterého pronásleduješ!“ Ani slovo o zlu, ve kterém Saul žil, o pronásledování a hrozbách. Jak je to možné? Protože ten, koho pronásledoval, byl jeho největším přítelem.

Milovaní, tentýž Ježíš nám nabízí stejné slitování. Když si zasloužíme odsouzení, slyšíme ho, jak říká: „Já jsem Ježíš, tvůj vykupitel.“ Děkuj mu dnes za slitování, které ti prokázal.