Nedávno ke mně přišla jedna křesťanka s poněkud emotivním výrazem a zeptala se mě, jestli jsem slyšel nejnovější zprávy o nepokojích v Pákistánu. „Věřil bys tomu, co se děje?“ zeptala se. „Každý den jsou jen špatné zprávy. Pákistán má jaderné zbraně. Teroristé by mohli převzít vládu a nějaký šílený ajatolláh by nás mohl zavléct do jaderné války.“ Zavrtěla hlavou a řekla: „Opravdu se bojím. Věci se vymykají kontrole.“
Lidé po celém světě se bojí. Vidíme naplnění Ježíšova varování, že přijde den, kdy lidská srdce selžou strachem, když budou svědky věcí přicházejících na zemi.
Nyní mi dovolte, abych vám dal jasné slovo z Božího srdce, slovo povzbuzení. Přes všechny děsivé zprávy má Bůh stále vše pod kontrolou.
Zde je Slovo, na kterém my věřící musíme stát, když kolem nás zuří bouře, slova, která nám dal Ježíš. „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé.“ (Jan 14, 27) Jsou to nepokojné časy, ale právě v takových časech se Boží Slovo stává naší silou a nadějí.
„Hospodin je utlačovanému útočištěm, nedobytným hradem v dobách soužení. V tebe budou doufat ti, kdo znají tvé jméno, neboť ty, Hospodine, neopustíš ty, kteří tě hledají.“ (Žalm 9, 10-11)
„V den zlý mě schová ve své skrýši, skryje mě v úkrytu svého stanu, na skálu mě zdvihne.“ (Žalm 27,5)
Věřím, že ty nejstrašnější, nejznepokojivější dny jsou stále před námi. Nevidím nic jiného než rostoucí zoufalství těch, kteří nestojí denně v Božím slově, nemodlí se a nemluví s Pánem. Je to jeho Slovo, které pozvedá našeho ducha a je zdrojem víry. Ukázni se, otevři si ráno Bibli a začni den tím, že se necháš povzbudit jeho drahocennými sliby. Mluv s Pánem, i když se připravuješ na den. Požádej Ducha svatého, aby posílil tvou víru a naději.